Projekt FORSOIL

Jedná se o projekt NAZV č. QI112A168 "Stav lesních půd jako určující faktor vývoje zdravotního stavu, biodiverzity a naplňování produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů" s dobou řešení 2011-2014.
Do řešení projektu byli zapojeni odborníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., České geologické služby, Českého hydrometeorologického ústavu, z firmy Ekotoxa, s. r. o. a z Vojenských lesů a statků ČR, s. p.

Cílem projektu bylo přinést prakticky uplatnitelné výsledky pro lesní hospodářství v ČR – mapové výstupy s aktualizací kritických zátěží, hodnocení empirických zátěží na základě vyhodnocení vegetačních snímků a dalších parametrů, metodika pro hodnocení přízemní vegetace, porovnání aktuálního stavu lesních půd s předpoklady typologického systému a další.

MEZI HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ PATŘÍ:

Změny v chemických vlastnostech lesních půd

  • Výsledky ukazují převahu silně kyselých a středně kyselých půd.
  • Zásobení lesních půd (ekosystémů) dusíkem je dobré, ve vztahu k předpokládanému deficitu tohoto prvku v minulosti ho lze považovat za zvýšené.
  • Nižší poměr C/N v humusové vrstvě nasvědčuje blízké saturaci ekosystémů dusíkem.
  • Zásoba přístupných kationtů v lesních půdách je velmi nízká až kritická. Nejzávažnější je pravděpodobně u vápníku, jehož obsahy jsou na většině ploch pod hranicí kritického nedostatku a jehož celková zásoba (a tedy i možnost doplnění zvětráváním) je velmi nízká.
  • Velmi nízké jsou také přístupné obsahy draslíku a hořčíku. U hořčíku jsou i v současnosti v některých oblastech pozorovány příznaky deficitu v asimilačních orgánech lesních dřevin s narušením zdravotního stavu porostů a jsou přijímána opatření k nápravě formou chemické meliorace lesních půd.
  • Nasycení sorpčního komplexu bázemi odpovídá výše uvedeným skutečnostem a na řadě lokalit je velmi nízké.
  • Riziko mohou na základě uvedených zjištění představovat rozhodnutí, která jsou připravována na základě současného typologického systému s využitím „předpokládaných“ vlastností lesních půd, které ovšem neodpovídají skutečnosti. Jako typický případ je možno uvést např. využívání těžebních zbytků pro energetické účely, či pěstování rychle rostoucích dřevin bez doplnění živin do lesních půd kompenzačním hnojením.

Zvýšené zastoupení nitrofilních druhů

Dalším zjištěním je fakt, že na několika desítkách pravidelně sledovaných ploch došlo v uplynulých 15 letech k nárůstu zastoupení nitrofilních druhů a tato zjištění korespondují s nárůstem koncentrace dusíku v lesních půdách.

Z dřevin se jedná o bez černý (Sambucus nigra), z bylin např. ostružiník (Rubus fruticosus agg.), dále Urtica dioica, Geranium robertianum, Impatiens parviflora, Alliaria petiolata a Galium aparine. Na některých plochách dochází k nástupu pasečných druhů, které se v prosvětlených porostech a v mladých věkových třídách často intenzivně šíří. Rovněž byl zaznamenán nástup celé řady invazních zavlečených druhů. Jedná se např. o asijskou netýkavku Impatiens glandulifera nebo o americký pasekový druh Erechtites hieraciifolia.

K těmto změnám jsou nejvíce náchylné zejména plochy s nepůvodní dřevinnou skladbou a se změněným bylinným patrem oproti přirozené vegetaci. Pokud jde o vegetační a lesní typy, největším změnám podléhají živná stanoviště (živná popř. obohacená řada), zatímco acidofilní společenstva (kyselá řada) se jeví jako stabilnější. Minimální změny byly zjištěny v borových doubravách s dominancí borůvky (Vaccinium myrtillus).

Depozice síry, dusíku a celkové acidity

Depozice byly modelovány dle metodologie EHK OSN (UBA, 2004).

  • Mezi roky 1994 a 2007 klesla celková depozice dusíku (NOy + NHx) v průměru o 49%.
  • K největšímu poklesu celkové potenciální kyselé depozice mezi roky 1994 a 2007 došlo v nejzatíženější oblasti severních Čech. Mezi roky 1994 a 2007 klesla celková potenciální kyselé depozice o 58%.
  • Depoziční tok síry vykazuje statisticky významně klesající trend na všech stanicích ČHMÚ.
  • Dusík je stále významným faktorem stresu v mnoha oblastech. Depoziční tok dusíku překračující hodnotu 1 g.m-2.rok-1 (kritická hodnota pro středoevropské jehličnaté lesy) je dosahován na významném území ČR.
  • Depozice z horizontálních srážek přispívá významnou měrou k reálné depozici. Dosud se zpravidla zanedbává, podařilo se nám zatím indikativně kvantifikovat pro síru, pro dusík je obdobná kvantifikace velmi obtížná vzhledem k tomu, že dusík je na rozdíl od síry látkou, která podléhá významné výměně mezi atmosférou a vegetací.
  • Stávající metodika výpočtu depozice dusíku aplikovaná v ČHMÚ podhodnocuje depozici reálnou. Nebere totiž v úvahu některé složky, které mohou přispět k depozici. Údaje o nich ale nejsou k dispozici, protože se neměří.

Kritická zátěž

Kritické zátěže síry CLmax(S) se pohybují na sledovaných lokalitách v širokém rozsahu hodnot od 186 ekv ha-1rok-1 (Všeteč) do 2524 ekv ha-1rok-1 (Lazy). Atmosférická depozice síry je překročena na 4 plochách (Mísečky, Všeteč, Lásenice a Luisino údolí). Na ploše Mísečky a Lásenice přispívá k acidifikaci lesního ekosystému také dusík.

---------------

Publikované výsledky - seznam ke stažení (PDF, 35 kB), stav k lednu 2015.
Redakčně upravená závěrečná zpráva projektu (PDF, 171 kB).

---------------


Naposledy aktualizováno 28. 4. 2015