Dne 10. května 2012 se uskutečnila povinná vzdělávací akce pro poradce zapsané v Registru poradců MZe – oblast lesnictví. Akce byla rozdělena na část teoretickou, která byla realizována na Velkém sále ve Slezské ulici 7,v Praze 2 a část praktickou, odehrávající se v oboře Březka, což je demonstrační objekt Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., nedaleko obce Kostelce u Křížků na rozhraní okresů Praha – východ a Praha-západ.

Teoretickou část zahájil ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti pan Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., který hovořil o nové oblasti poradenství – oblasti rostlinolékařství v lesnictví. Dále přednášel pan JUDr. Ing. Martin Flora z Mendelovy univerzity o aktuálních otázkách v oblasti práva myslivosti. Následovala přednáška pana  Jaromíra Čermáka z burzovní komory ČMKBK. Poslední přednášku přednesl pan Ing. Josef Kořínek, vedoucí oddělení poradenství v ÚZEI k aktuálním otázkám poradenství v resortu zemědělství. Ke všem úvodním přednáškám proběhla i zajímavá panelová diskuse.

Praktická část se uskutečnila v oboře Březka, kde pracovníci výzkumného ústavu zřídili tři stanoviště na kterých se řešily a demonstrovaly tyto problémy:

První stanoviště- obecná informace o monitoringu, využití ukázek na ploše z oblasti ekologie lesa, monitoring imisního zatížení a chřadnutí porostů vlivem stávajících i starých zátěží.

Druhé stanoště – informace o historii a současném využítí obory Březka, informace o škodách zvěří v kontextu jejich výživy, možnosti ochrany a snižování škod a pokusy se zastavením rozvoje hnilob.

Třetí stanoviště – řešilo problémy šlechtění dřevin a biologie. Byly podány informace o uplatnění výpěstků z explantátových kultur v praxi, další možnosti k záchraně genofondu s ohledem na praktické dopady – pěstování jedinců na záchranu ohrožených populací dřevin z buněk.

Zdroj: www.agronavigator.cz, 15. května 2012

Jak vysvětlují vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v rámci programů orientovaných na záchranu, zachování a reprodukci významných ekotypů krušnohorského smrku byla v minulosti věnována pozornost i relativní rezistenci (odolnosti) některých jedinců vůči imisnímu zatížení. Ve zbytcích starších smrkových porostů Krušných hor byli koncem 80. let minulého století ještě registrováni jedinci bez známek poškození, z kterých byly odebírány rouby k pěstování roubovanců pro zakládání klonových archivů. V dalším období vědci věnovali pozornost i možnostem využití vytipovaných jedinců v mladých smrkových porostech Krušných hor, které bez většího poškození přečkaly výrazné klimatické stresy v průběhu zimy 1995/1996.  V tomto případě byla pro další vegetativní množení využívána metoda řízkování.

Syntetické populace z vegetativního množení mohou představovat významný příspěvek k zabezpečení potřebného reprodukčního materiálu. „Množení lesních dřevin řízkováním a dalšími vegetativními způsoby je významné pro šlechtění lesních dřevin, včetně záchrany biologické diverzity (rozmanitosti) v lesních ekosystémech,“ poznamenávají vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.,. Zvlášť nezastupitelný význam má podle nich řízkování v případě množení odolného materiálu v imisních oblastech.

Podle výsledků výzkumu mohou geneticky podmíněné příčiny rezistence rostlin obecně souviset s tím, že vykazují některé morfologické, anatomické, fyziologické a biochemické vlastnosti, které určují rozsah rezistence. U smrku ztepilého tak může existovat rozsáhlé množství znaků, které mohou přispívat k jeho odolnosti. Příčiny této odolnosti jsou úzce spojeny s působením imisí a jsou tak mnohostranné a variabilní jako imise samotné.

Při obnově lesních porostů v Krušných horách je odůvodněné využívat zachované zdroje reprodukčního materiálu smrku ztepilého, u kterých se předpokládá zvýšená rezistence ke škodám působeným imisním znečištěním. Přes politické a organizační změny, které se negativně projevily v době aplikace výsledků rozsáhlých shromažďovacích a pěstitelských prací do praktické činnosti, je stále reálné na tyto dřívější aktivity navázat a celý záměr návratu části původního genofondu krušnohorského smrku do místních lesních porostů uskutečnit.

Zdroj: J. Frýdl, P. Novotný, V. Buriánek, J. Čáp, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.

]]> http://www.vulhm.cz/lesaktualne/vyzkum/odolne-smrky-pomohou-zachovat-krusnohorske-lesy/feed 0 http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/nadstandardni-ekonomicke-hospodareni-lesu-cr-pokracuje-i-v-roce-2012-hv-za-1-ctvrtleti-2083-miliardy-kc http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/nadstandardni-ekonomicke-hospodareni-lesu-cr-pokracuje-i-v-roce-2012-hv-za-1-ctvrtleti-2083-miliardy-kc#comments Mon, 14 May 2012 20:56:50 +0000 administrator http://www.vulhm.cz/lesaktualne/?p=3069  Jen za první tři měsíce letošního roku, za období leden – březen, dosáhly Lesy ČR hospodářského výsledku ve výši 2,083 miliardy korun. „Nadále se prokazuje, že parametry lesnických tendrů byly správně nastavené. Jejich ekonomická výhodnost pro podnik se osvědčila v loňském roce a je jasně patrná i na HV za první čtvrtletí. Současně se potvrzuje již v minulosti vedením podniku prezentované stanovisko, že dosahování ekonomických výsledků v řádu miliard by se pro podnik typu Lesy ČR mělo stát jakýmsi standardem,“ říká generální ředitel Lesů ČR Svatopluk Sýkora. „Dosažený výsledek je z 92 % tvořen naší hlavní činností. Ostatní složky mají podíl naprosto zanedbatelný: prodej majetku 2%, finanční HV 6 %,“ doplňuje Ing. Svatopluk Sýkora, generální ředitel podniku.

HV není ani důsledkem snížení nákladů na péči o les ani zvýšení těžeb. Lesy ČR letos zvýší finanční prostředky na péči o les, které půjdou především do pěstební činnosti, výstavby a údržby lesní infrastruktury a vodních toků.

Rekordních hospodářských výsledků Lesy ČR dosahují již třetím rokem. Jde o výsledky, kterých za celou dosavadní dvacetiletou historii podnik nikdy nedosahoval. Auditovaný hospodářský výsledek před zdaněním za rok 2011 je ve výši rekordních 5,275 miliardy korun. Již v roce 2010 však podnik dosáhl HV před zdaněním ve výši 3,160 miliardy Kč. Ekonomické výsledky podniku za poslední 3 roky jsou násobky výsledků v letech předchozích – dřív bylo hospodaření podniku ve stovkách milionů nyní je v miliardách, a to při obdobné kapacitě, výkonnosti a rozsahu činnosti podniku.

Zdroj: Z. Boublík, tiskový mluvčí Lesů ČR, s. p.,14. května 2012

]]> http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/nadstandardni-ekonomicke-hospodareni-lesu-cr-pokracuje-i-v-roce-2012-hv-za-1-ctvrtleti-2083-miliardy-kc/feed 0 http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/vyrazte-na-houby http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/vyrazte-na-houby#comments Sun, 13 May 2012 04:00:08 +0000 administrator http://www.vulhm.cz/lesaktualne/?p=3064 Konečně zapršelo, teploty v tomto týdnu byly také příznivé, takže by měly začít růst jarní druhy hub, zejména májovky…

Jméno toho nejkrásnějšího měsíce, měsíce lásky a rozkvetlých stromů, si vypůjčila jedna z nejchutnějších hub – čirůvka májovka. Čirůvka májovka je vítána hlavně pro svůj časný růst, kdy ostatní velké houby ještě nevystrkují své hlavy ven. Roste často v kruzích, které mohou dosáhnout neuvěřitelných rozměrů. Ty největší kruhy mohou být staré i několik set let.

Májovky (Čirůvka májovka – Calocybe gambosa) patří mezi velmi oblíbené jarní houby, které využívají i zapřisáhlí odpůrci jiných lupenatých druhů a aby také ne, vždyť bílá omáčka z těchto čirůvek patří k těm nejchutnějším pokrmům, které se dají v kuchyni z hub připravit.   Pokud se na ně zaměříte koncem dubna nebo počátkem května, nemělo by vám hrozit téměř žádné nebezpečí nějaké záměny. Opatrnější byste měli být počátkem června, kdy už májovky většinou nerostou a kdy se již mohou objevit první plodnice závojenky olovové, která je prudce jedovatá a je májovkám velmi podobná.   Klobouk je 5 – 15 cm široký se slabě podvinutým okrajem, v mládí pravidelně sklenutý, ve stáří u velkých exemplářů nepravidelně zvlněný. Barva klobouku je bílá, krémová až okrová. Třeň je 2 – 8 cm dlouhý, bílý, hladký. K charakteristickým znakům čirůvky májovky patří velmi husté lupeny, jež jsou natolik husté, že připomínají listy zavřené knihy. Charakteristická je i výrazná moučná vůně, kterou když se naučíte znát, už ji sotva kdy zaměníte. Třeň, dužnina a lupeny jsou bělavé nebo okrově nažloutlé, klobouk může být čistě bílý, okrově žlutý až téměř žlutý.   Kde ji najdete

Čirůvka májovka roste velmi hojně, většinou v početných seskupeních, v takzvaných čarodějných kruzích. Daří se jí na loukách, v sadech, zahradách, parcích, ale i na okrajích prosvětlených lesů, vyrůstá dokonce i ve smrčinách, hlavně na vápencových půdách. K růstu potřebuje svoje teplo a vlhko, takže dokud se na jaře neoteplí, nevyroste. Pokud vám můžeme poradit, sledujte bedlivě, kde roste. Většinou tam vyroste i za rok.   Májovky v kuchyni   Co se týče kuchyňského zpracování, májovky se velmi dobře suší. Můžeme je také nakládat do panenského olivového oleje nebo do octa. Při sběru této houby vždy odřezáváme třeň těsně u země, abychom nepoškodili podhoubí. Klobouk nezapomeneme důkladně očistit. Májovky se nejlépe hodí k rybám a kuřeti. Vyzkoušejte třeba „májovková“ kuřata – po přidání čirůvek dostane obyčejné pečené kuře pikantní příchuť.   Je dokonce zdravotně prospěšná a využívat by ji měli především alergici a diabetici.   Zde je několik receptů, pokud se Vám zadaří…

Májovky na divoko  

Suroviny

250g čirůvek májovek, 120g cibule, 100g mrkve, 50g petržele, 50g celeru, 30g tuku, 10g hladké mouky, 2 lžíce octa, sůl, tymián, nové koření, cukr

Postup

Cibuli nasekáme nadrobno a zpěníme na tuku. Přidáme nadrobno nakrájené májovky, osolíme a podusíme. Přidáme očištěnou a nakrájenou zeleninu, tymián a nové koření, podlijeme vodou a dusíme doměkka. Po odpaření vody zaprášíme vše moukou, dochutíme cukrem, octem a solí a prohřejeme. Podáváme s houskovým knedlíkem.

Svíčková z májovek

Suroviny

500g májovek, 300g kořenové zeleniny (mrkev, celer, petržel), cibule, kelímek kysané smetany, lžíce másla, vývar, lžíce hladké mouky, bobkový list, několik kuliček celého pepře, nového koření a jalovce, špetka tymiánu, lžička cukru, sůl

Postup

Cibuli nadrobno nasekáme a podusíme na másle. Kořenovou zeleninu očistíme, nakrájíme na kostičky, přidáme k cibuli a vše orestujeme. Přidáme nakrájené májovky, koření, osolíme, podlijeme vývarem a dusíme doměkka. Cukr rozpustíme na karamel, přidáme ho do houbové směsi, kterou zahustíme hladkou moukou rozmíchanou ve vodě a vše krátce povaříme. Na závěr vmícháme smetanu. Podáváme s houskovým knedlíkem.

zdroj: Jindřiška

Májová jemná polévka

Suroviny

300g májovek, 50g másla, 20g hl. mouky, 40g kořenové zeleniny, 1 žloutek, 1/8 l mléka, 1/2 l vývaru z kostí, mletý pepř, sůl, kmín a sekaná pažitka

Postup

Malé plodničky hub necháme celé, větší rozkrojíme. Dusíme několik minut na polovině množství másla. Ze zbývajícího másla a hladké mouky uděláme světlou zásmažku, kterou zalijeme vývarem z kostí a přidáme na kostky nakrájenou zeleninu. Vložíme opražené kloboučky hub, dochutíme solí, pepřem, kmínem. Vaříme až do změknutí zeleniny. Žloutek dobře rozšleháme v mléce a vlijeme za stálého míchání do vařící polévky; ozdobíme sekanou zelenou pažitkou. Podáváme s pečivem.

zdroj: Reader’s Digest Výběr – HOUBY česká encyklopedie

Omáčka z májovek  

Suroviny

200 g čirůvek májovek, 1 cibule, 80 g másla, 50 g hladké mouky, 1/2 l masoxového vývaru, mletý pepř, sůl

Postup

Pokrájenou cibuli na polivně másla jemně podusíme na polovině másla společně s pokrájenými májovkami. Z druhé poloviny másla a z mouky si připravíme jíšku, kterou zahustíme vývar z masoxu, čímž nám vznikne základ omáčky. Do takto připraveného základu přidáme podušené májovky, okořeníme pepřem a solí. Hotovou omáčku ještě povaříme, podáváme s knedlíkem k vajíčku nebo vařenému hovězímu masu.

Májovková kulajda

Suroviny

300 g čirůvek májovek, 1 cibule, 1/4 l kysané smetany, 1 l zeleninového vývaru, 50 g hladké mouky, 4 brambory, sůl, kmín, kopr

Postup

Brambory, májovky a cibuli nakrájíme a přidáme k zeleninovému vývaru. Okořeníme kmínem a vaříme, dokud nejsou brambory měkké. Přilejeme kyselou smetanu, ve které jsme rozkvedlali mouku. Krátce povaříme. Přidáme čerstvý nasekaný kopr a polévku dochutíme solí. jednotlivé porce polévky je možné ozdobit rozkrojeným vařeným vejcem.

Zdroj: www.enviweb.cz, 12. května 2012

Veřejné instituce, obchodníci se dřívím i nákupní oddělení velkých obchodních řetězců stále častěji vyžadují na dřevozpracujících podnicích potvrzení, že dřevo, které používají, pochází z trvale udržitelných zdrojů. Lesy ČR nedávno opětovně získaly certifikát PEFC tohoto spotřebitelského řetězce (C-o-C), které podniku umožňuje smluvním partnerům prodávat dříví se zárukou, že jeho těžba a prodej neprobíhaly na úkor lesa.

Pokud tedy naleznete v obchodě výrobek s logem PEFC, víte, že pochází z lesa, kde jsou doma zásady trvale udržitelného hospodaření, což jsou mimo jiné veškeré lesy ve správě Lesů ČR.

PEFC je největším světovým systémem certifikace trvale udržitelného hospodaření lesů. Celkem je tímto systémem po celém světě certifikováno na přes 220 milionů hektarů lesů ve 30 zemích. Tyto lesy obhospodařuje jen v Evropě přes 15 milionů vlastníků lesů a výrobky z nich vyrábí či s certifikovaným dřívím celosvětově obchodují tisíce dřevozpracujících firem.

Certifikace lesů je proces, v rámci kterého nezávislá organizace vydává certifikát potvrzující, že hospodaření v lesích splňuje předem stanovená kritéria trvale udržitelného hospodaření v lesích. Nezávislou organizací se myslí certifikační orgán, který je pro tuto činnost akreditován u Českého institutu pro akreditaci a notifikován PEFC Česká republika.

Majitelé a správci lesů, kteří splňují předepsané standardy hospodaření, získají právo umísťovat vytěžené dříví na trh s logem PEFC. Výrobek označený tímto logem je pro spotřebitele zárukou toho, že surovina na jeho výrobu pochází z certifikovaného lesa a při jeho produkci nedochází k poškozování životního prostředí. Tento systém zaručuje nestranný proces posuzování a jeho důvěryhodnost. Zároveň usiluje o zlepšení všech funkcí lesů ve prospěch životního prostředí člověka.

V České republice se certifikace provádí prostřednictvím Českého systému certifikace lesů (CFCS – Czech Forest Certification Scheme), což je národní, nezávislý systém platný na území České republiky. Správu CFCS, to znamená schvalování a revizi standardů, prezentaci a propagaci systému, zajišťuje PEFC Česká republika.CFCS splňuje všechny mezinárodní požadavky pro certifikační systémy. Již v červnu 2001 systém uznala Rada PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes).

Jak rozumět pojmu trvale udržitelné hospodaření?

Trvale udržitelné hospodaření je správa a využívání lesů a půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich přírodní rozmanitost, produkční schopnosti, regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a mezinárodní úrovni a které nepoškozují ostatní ekosystémy.

Zdroj: Z. Boublík, tiskový mluvčí Lesů ČR, s. p., 10. května 2012

]]> http://www.vulhm.cz/lesaktualne/aktuality/chcete-podporit-trvale-udrzitelne-hospodareni-v-lesich-kupujte-vyrobky-na-bazi-dreva-s-logem-pefc/feed 0 http://www.vulhm.cz/lesaktualne/myslivost/jak-to-bude-se-zakonem-o-myslivosti http://www.vulhm.cz/lesaktualne/myslivost/jak-to-bude-se-zakonem-o-myslivosti#comments Wed, 09 May 2012 18:32:53 +0000 administrator http://www.vulhm.cz/lesaktualne/?p=3053 S blížícím se termínem uzavírání nových nájemních smluv na pronájem honiteb se stále častěji diskutuje o tom, zda bude ještě před uzavřením smluv novelizován zákon o myslivosti či nikoliv. Já jsem přesvědčen, že by to stát nemělo. Nové smlouvy by se podle mého názoru měly uzavírat podle stávajícího zákona, který má dostatek nástrojů jak pro vlastníky pozemků, tak pro uživatele honiteb. Více zde

Zdroj: www.myslivost.cz, 9. května 2012

Celkovou výši poskytovaných finančních prostředků tak určovaly aktivity myslivců a nikoliv nějaká restriktivní opatření sledující maximální limity jejich čerpání. Struktura vyžívání dotací se stabilizovala především do podpory vytváření vhodného prostředí pro přežívání zvěře v honitbách. Na obdobných principech jsou postavena i pravidla jejich využívání pro rok 2012. Záleží tedy jen na aktivitách myslivců, jak využijí nabízenou pomoc a jak budou chtít přispět k ochraně zvěře a jejího přírodního prostředí a ke snižování negativních dopadů, které zvěř působí v zemědělství a lesnictví. Více zde

Zdroj: www.myslivost.cz,  4. května 2012

„Housenky hnědáska se totiž v prvé fázi vývoje živí právě listy jasanu. Potřebují navíc dostatek světla, nikoli souvislý les, ale na druhou stranu nesnáší extrémy velkých holin a pasek,“ vysvětluje Pavel Bína z Agentury ochrany přírody a krajiny, která záchranný program koordinuje. Podle něj program nepomůže jen hnědáskovi. Díky tomu, že se les prosvětlí, by se měly vrátit i další druhy rostlin a živočichů typických pro světlé nížinné lesy.

Hnědásek osikový se v takových lesích dříve běžně vyskytoval. Jenže řídké lesy s nízkým či středním porostem, ze kterých pocházelo dřevo určeno na běžné topení v domácích kamnech, zmizely. A s hospodařením, které je primárně zaměřeno na produkci z vysokého lesa, vymizel i hnědásek. V rámci záchranného programu probíhá postupná změna lesního hospodaření tak, aby vznikly vhodnější podmínky pro tohoto vzácného motýla.

O tom, jak vzácnému motýlu pomoci, se ochrana přírody několik let přela s lesníky, protože potřeba radikálně prořezat dubovo-habrový les, ve kterém žije, představoval problém pro lesní zákon. K funkčnímu řešení dospěli před rokem.

Hnědásek osikový není jediným z kriticky ohrožených motýlů. Za posledních 60 let jich podle AOPK vyhynulo 19 druhů, polovina zbylých 142 druhů je ohrožená. Většina motýlů je totiž velmi úzce specializovaná, a to jak na potravu, tak na vlastnosti prostředí.

Zdroj: www.ekolist.cz, 27. dubna 2012, autor: hch

Orgán státní správy tak stojí před dilematem, zda se při řešení uvedeného problému držet ustanovení § 17 odst. 1 zákona číslo 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti), které stanoví, že myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby, nebo aplikovat § 29 odst. 4 téhož předpisu stanovující, že do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby užívá honitbu její dosavadní uživatel. Nabídnout odpověď na tuto otázku, je cílem následujícího článku.

POJMY HONITBA, PRÁVO MYSLIVOSTI

Pojem honitby definuje § 17 zákona o myslivosti – jde o soubor vzájemně souvisejících honebních pozemků1), který má vhodný tvar a dosahuje alespoň minimální zákonem vyžadované výměry (§ 17 odst. 5, odst. 6 a odst. 7 zákona o myslivosti). Jde o materiální vymezení honitby. To je obsaženo i v rozhodnutí o jejím uznání (§ 18 zákona o myslivosti) a kvalifikuje tak předmětnou část zemského povrchu, jako způsobilou pro to, aby na ní bylo vykonáváno právo myslivosti. Zákon o myslivosti zároveň v § 17 odst. 1 vylučuje, aby bylo právo myslivosti vykonáváno jinde než v uznané honitbě.

 V kontextu uvedeného je třeba se zastavit u samotného pojmu práva myslivosti. Ten je definován v § 2 písm. h) zákona o myslivosti jako souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Je na místě dodat, že v době, kdy byla ústavnost zákona o myslivosti předmětem posuzování Ústavního soudu, věnoval soud v první řadě pozornost naposled citovanému ustanovení, neboť vymezení charakteru práva myslivosti bylo určující pro posouzení zákona o myslivosti jako celku. V nálezu Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. prosince 2006 proto Ústavní soud označil myslivost a právo myslivosti jako společenské aktivity aprobované státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Podle Ústavního soudu je myslivost cílevědomou a regulovanou činnosti směřující k ochraně a rozvoji přírody. Výkon práva myslivosti je p roto nezbytné považovat za naplňování ústavní povinnosti státu zakotvené v čl. 7 Ústavy České republiky2). Z dikce citovaného nálezu tak lze dovodit, že kontinuální výkon práva myslivosti je veřejným zájmem3).

Koncepce myslivosti v českém právním prostředí vychází z toho, že právo myslivosti náleží primárně držiteli honitby, kterým je vlastník honebních pozemků, resp. právnická osoba tvořená takovými vlastníky (honební společenstvo).

S tímto právem je neodmyslitelně spjata také povinnost příslušné pozemky myslivecky obhospodařovat, jíž se nelze zprostit. Tento fakt přímo vyplývá z již zmíněného § 2 písm. h) zákona o myslivosti. Dále je dovoditelný i z toho, že zákon o myslivosti vůbec nepočítá s tím, že by honební pozemek nebyl myslivecky obhospodařován, resp. nebyl součástí honitby (§ 17 odst. 3 ). Podotýkám, že zákonem upravený institut nájmu honitby (§ 32 a násl.) je ve v tomto kontextu třeba považovat za možnost držitele honitby zajistit plnění popsané povinnosti odlišnou osobou. Tato osoba se stává uživatelem honitby. Zákon o myslivosti tak coby předpis svou povahou veřejnoprávní, upravuje nájem jakožto institut bytostně soukromoprávní. Uvedená skutečnost je dalším důkazem toho, že zákonodárce od počátku (tzn. již při tvorbě předpisu) vnímal výkon práva myslivosti jako realizaci veřejného zájmu a výslovnou úpravou nájmu tak chtěl předejít situaci, kdy by držiteli byla honitba sice uznána, avšak tento by právo myslivosti nevykonával. Tomu odpovídá i dikce § 32 odst. 1 zákona o myslivosti držitel honitby může honitbu využívat sám nebo ji může pronajmout, která nepřipouští žádnou třetí možnost. Výkon práva myslivosti uživateli odlišnými od držitelů honiteb je přitom v současnosti zcela dominantní, neboť z celkového počtu 5730 honiteb jich je pronajímáno 5073 (uživatelem je osoba odlišná od držitele) a pouze 657 honiteb je tak provozováno tzv. ve vlastní režii (držitel honitby je zároveň jejím uživatelem)4).

ZÁNIK HONITBY

Způsoby zániku honitby, jak jsou uvedeny v § 31 odst. 6 zákona o myslivosti, lze rozdělit do dvou základních skupin v závislosti na tom, zda k zániku dojde v důsledku vydání správního aktu /viz písm. a), b) a e) citovaného ustanovení/5) nebo zda honitba zaniká ex lege v důsledku nastalých právních skutečností /§ 31 odst. 6 písm. c) a d) zákona o myslivosti a také § 69 odst. 1 téhož předpisu6). Ve vztahu k aplikaci § 29 odst. 4 zákona o myslivosti bude významná pouze druhá popsaná skupina. K zániku honitby v těchto případech dochází vlastně kombinací dvou právních skutečností – poklesu výměry honitby a uplynutí času (tedy tím, že mine rozhodné datum). Okamžikem kumulativního naplnění obou skutečností honitba zaniká. Je však na místě uvažovat toliko o zániku právním – správní akt, na jehož základě byla honitba konstituována, pozbývá sice své účinnosti, ale pozemky, jimiž byla honitba materiálně vymezena, svůj charakter pozemků honebních neztrácí. Stávají se však tzv. pozemky be zprizorními a to až do okamžiku, kdy bude o jejich osudu pravomocně rozhodnuto.

APLIKACE § 29 ODST. 4 ZÁKONA O MYSLIVOSTI

Právě za situace popsané v předchozím odstavci nastává čas pro aplikaci nadepsaného ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti7), které je třeba považovat za ustanovení speciální k § 17 odst. 1 téhož předpisu. Jako takové se proto aplikuje přednostně. Jeho základním (a v podstatě jediným) účelem je umožnit překlenutí období, kdy je právní osud honitby nejistý, bez toho, aby byla dotčena nepřetržitost mysliveckého hospodaření na sumě pozemků vymezených naposled vydaným rozhodnutím. Smyslem aplikace § 29 odst. 4 zákona o myslivosti tedy v žádném případě není zajistit užívání honitby jejímu dosavadními uživateli8), nýbrž zajistit v honitbě, resp. na sumě příslušných honebních pozemků, péči o zvěř prováděnou skrze výkon práva myslivosti. Takový teleologický výklad koresponduje se závěry shora citovaného nálezu Ústavního soudu a projevuje se i v judikatuře krajských soudů na úseku správního soudnictví (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j.: 59C a 116/2008-41, ze dne 2. března 2009).

PRAKTICKÉ ASPEKTY

Lze namítnout, že dojde-li v okamžiku, kdy je zánik honitby postaven na jisto, k zahájení řízení o uznání nové honitby, tak časový úsek 30 dní předpokládaný správním řádem pro vydání rozhodnutí /(§ 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád)/, je natolik zanedbatelný, že nestojí za to o aplikaci § 29 odst. 4 zákona o myslivosti zmíněným způsobem uvažovat.

Taková úvaha je správná pouze formálně. Jak je dozajista známo všem, kdo se na realizaci státní správy myslivosti podílejí, jsou řízení o uznání honiteb silně poznamenána vzájemnými animozitami jejich účastníků. To vede často až k nadužívání účastnických práv a nutně způsobuje faktickou neukončitelnost těchto řízení v přijatelných lhůtách. Přidruží-li se k popsanému stavu ještě podaná správní žaloba s přiznaným odkladným účinkem, je jisté, že vydání pravomocného rozhodnutí může být otázkou let.

Honitba, v níž není myslivecky hospodařeno, se však (podle lokality, v níž se nachází) může stát vážným problémem již v řádu měsíců. Zasažen přitom může být nejen již zmiňovaný zájem na péči o životní prostředí, o nějž jde v myslivosti především, ale například také zájmy osob, které na honebních pozemcích zemědělsky nebo lesnicky hospodaří. Těm je s to nepřikrmovaná a lovem neregulovaná zvěř způsobit značné škody. Ty přitom mohou vymáhat jen obtížně, neaplikuje-li orgán státní správy myslivosti § 29 odst. 4 naznačeným způsobem. Zmíněná >>neaplikace<< může spočívat například v tom, že dosavadní uživatel honitby je po deklarování jejího zániku vyzván, aby upustil od výkonu práva myslivosti, vrátil nepoužité plomby a lístky k označování ulovené zvěře, případně mu plomby a lístky nejsou vydány apod. Konečným důsledkem je to, že dosavadnímu uživateli honitby není umožněno vykonávat právo myslivosti.9)

Lichý je také občas zaznívající protiargument, že uživatel, který se ocitne v pozici >>dočasného správce<<, bude mít větší tendence počínat si excesivně a dojde tedy např. k tzv. vystřílení honitby (vybití zvěře). Tato úvaha je nesprávná z několika důvodů. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je uživatelem honitby osoba odlišná od jejího držitele, není nepravděpodobné, že po právní moci rozhodnutí o uznání nové honitby bude tato pronajata témuž uživateli. Uznání nové honitby nemusí navíc nutně znamenat, že se změní její držitel. Ten může zůstat stejný.10) Tím méně je pak pravděpodobné, že honitbu pronajme jinému uživateli. Jinými slovy, riziko excesu hrozí vždy. Motivace k němu však může být natolik různá, že není na místě spojovat ji jen s potenciálním zánikem užívacího vztahu k honitbě. Pokud bychom přijali tuto tezi, musely by nutně panovat vážné obavy o osud zvěře v tisících honiteb, jejichž uživatelům v roce 2013 končí nájemní smlouvy. Ani z formálně právního hlediska ne ní důvod, proč by na uživatele neměly dopadat všechny normy zákona o myslivosti až do konce jeho užívacího vztahu, tj. do právní moci rozhodnutí o uznání nové honitby. I po dobu >>dočasného správcovství<< lze ve vztahu k takovému uživateli činit úkony dozoru, sankcionovat jej za neplnění povinností nebo porušování zákazů apod.

Vhodné je rovněž poznamenat, že neaplikaci předmětného ustanovení, a tedy znemožnění výkonu práva myslivosti, je možné považovat za nezákonný zásah orgánu státní správy, jak jej definuje § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Žalobní legitimace přitom svědčí subjektu v postavení dosavadního uživatele honitby. Rozsudek znějící ve prospěch žalobce by byl dozajista důvodem pro uplatnění žádosti o náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním cílem tohoto článku bylo vymezit a argumentačně podepřít pozici § 29 odst. 4 zákona o myslivosti coby ustanovení speciálního k § 17 odst. 1 citovaného předpisu. A také poukázat na to, že i při reflektování možných protiargumentů, neexistuje důvod, proč toto ustanovení neaplikovat ve všech případech zániku honitby ex lege. Rovněž jsem chtěl upozornit na praktické dopady nezajištění kontinuity mysliveckého hospodaření.

Poznámky

1) Negativní definice honebního pozemku je obsažena v § 2 písm. f) ve spojení s § 2 písm. e) zákona o myslivosti.

2) Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

 3) K ústavně právnímu pojetí problematiky blíže Plotová, J. Výkon práva myslivosti: veřejný zájem nebo nezájem. Správní právo 2010, roč. 43, č. 6, str. 367-372. ISSN 0139-6005.

4) Uvedené údaje vycházejí z výkazu o honitbách za rok 2010 vytvořeného Ministerstvem zemědělství (dostupné z eagri.cz, navštíveno dne 19. 11. 2011).

5) Původní rozhodnutí o uznání honitby zaniká až právní mocí rozhodnutí nového. Vzniknuvší honitba plynule navazuje na zaniknuvší a neexistuje zde tedy období nepokryté správním aktem.

6) Honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány; to platí i pro obory o výměře nižší než 50 ha a samostatné bažantnice uznané podle dosavadních předpisů, které se stávají honitbami podle tohoto zákona, když nedosahují výměry 500 ha. Pokud honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat do 31. prosince 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003.

7) Stranou dalších úvah je třeba ponechat situaci, kdy dochází k zániku honitby zrušením honebního společenstva, které honitbu zároveň užívalo na vlastní účet. V tomto případě totiž dochází spolu se zánikem honitby také k zániku uživatele.

Dosavadním uživatelem se pak rozumí subjekt, který honitbu užíval ke dni jejího zániku.

9) Ve vztahu ke škodám způsobeným zvěří na zemědělských nebo lesních pozemcích je tato skutečnost liberačním důvodem pro zproštění se odpovědnosti za zakotvené § 52 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti.

10) Mimo případy, kdy dojde k zániku honitby v důsledku poklesu výměry pod zákonnou míru a zbylé pozemky jsou přičleněny k honitbám sousedním.

Zdroj: www.enviweb.cz, 28. dubna 2012

Po první světové válce vypukla v polesí Pařeziny kalamita způsobená housenkami drobného motýlka – Bekyně mnišky.

Bekyně mniška (Lymantria monacha) je vedle lýkožrouta smrkového (Ips typographus) nejvážnějším škůdcem smrkových stejnorodých porostů. Je zařazena mezi hlavní kalamitní škůdce a dokáže zcela zničit lesní porosty na velkých rozlohách. Tento motýl má rozpětí křídel až60 milimetrů. Samička má nitkovitá tykadla a zašpičatělý růžový zadeček. Sameček má tykadla hřebenitá a zadeček šedočerný, jakoby uťatý. Zbarvení pohlaví je velmi proměnlivé, převládají motýli, kteří mají přední křídla bílá s mnoha černými klikatými a příčnými skvrnkami. Zadní křídla jsou světle hnědošedá. Housenka je šedobílá až     černá, nápadně ochlupená a na hřbetě má dlouhý podélný tmavý pruh.

Mniška se přemnožuje především ve stejnorodých a stejnověkých smrkových porostech od 30 let, kde je nejnebezpečnější, protože smrky po žíru neregenerují a schnou. Napadá také borovice, modříny, jedle, buky a v kalamitním stavu i jiné dřeviny. Vhodné podmínky k přemnožení vytváří teplé a suché počasí. Motýli se rojí od poloviny července do poloviny srpna. Samičky kladou vajíčka na šupiny kůry, vajíčka přezimují a na jaře se líhnou velmi žravé housenky, které ožírají nejprve nové smrkové výhonky, později i staré jehlice. Pomocí vláken se spouštějí na nižší části koruny a větrem se také přenášejí na jiné stromy.

Jedna z největších mniškových kalamit u nás proběhla v letech 1917 až 1927, kdy mniška zničila porosty na ploše asi 600 tisíc hektarů a za oběť jí padlo 17 milionů kubíků dřeva. Ochranná opatření proti mnišce spočívají zejména v důsledné kontrole jejich stavů a prováděním pěstebních postupů, které by podstatně omezily vhodné podmínky pro kalamitní gradaci škůdce. Při nebezpečném přemnožení se pak používají různě vhodné, ekologicky nezávadné chemické insekticidy.

Mniškový žír započal na Křivoklátsku už v roce 1917 v Černém lese u Nového Domu. Rozšířil se do smrkových revírů Alžběta, Korunní princ Rudolf, Maxova obora, Haná a Leontýnsko. Když kalamita v roce 1921 dosáhla vrcholu, pracovalo v Pařezinách kolem sta dřevorubců. Pocházeli z okolních vesnic. Byli mezi nimi i doktoři a inženýři, kteří byli nezaměstnaní. Těmto lesním dělníkům zde říkali „bratránci“. Mniška zde byla tak přemnožená, že když dělník na chvíli odložil sekeru, za pět minut byla pokrytá vrstvičkou trusu mnišek.

Celkem bylo vytěženo kolem600 hektarůsmrkového lesa a zpracováno přes 100 tisíc m3 dřeva. To bylo nejprve odváženo na pilu do Městečka. Lesníci navrhli majiteli lesů knížeti Fürstenberkovi, aby pro odvoz takového množství dřeva nechal postavit lesní železnici. Pomáhalo ji postavit železniční vojsko z Pardubic. V provozu byla v letech 1919 – 1927, byla dlouhá12 kma vedla z lesních oddělení V Kubíku  nad Rysavou a Karas nad Klíčavou přes polesí Tři Stoly a přes Amálské pole na železniční stanici a pilu v Řevničově. Vlastnila ji akciová společnost LESNA, nejvíce akcií vlastnili Maximilian Egon III. Fürstenberg z Křivoklátu a jeho švagr. Za první správní rok vykázala 654 337 Kč zisku.

Lesní železnice měla rozchod700 mm. Používaly se na ní  čtyřnápravové parní lokomotivy StEG č. 3642/1909 a Sigl WNM č. 4985/1909, ve kterých se topilo dřevem a místním uhlím. To pocházelo z šachet na Motolce, k nimž vedla odbočka drážky. Voda do tendrů se doplňovala z jam, které byly vyhloubené podél trati ve vzdálenosti několika kilometrů od sebe. Jedna z nich je u osady Tři Stoly v blízkosti bývalého tělesa trati.

Těleso železničky s náspy je v lesních porostech místy  dobře patrné. Některé úseky jsou využívány jako lesní cesty, některé lesníci nechali upravit pro pěší turistiku.

Zdroj: J. Junek, volný lesnický novinář a publicista, 25. dubna 2012