Cukor.J., Havránek, F.
Stavy zaječí zvěře u nás nejsou dobré, hlášené sčítané stavy zřejmě již nedokáží exaktně popsat počty ani trendy toho, co se se zbylými zajíci děje. Podobně je to s výkazy lovu, při stejných stavech se někde ještě loví a jinde již ne. Zastoupení mladých a starých zajíců na malých výřadech již nemá vypovídací schopnost o stárnutí nebo prosperitě populace a i tam, kde se ještě loví větší množství zajíců si tohoto důležitého ukazatele pro další řízení lovu a péči o zvěř, nikdo nevšímá. To se raději přeme o tom, zda má ulovený srnec, respektive jeho trofej dostat červený nebo zelený bod. Většina rozumných hospodářů raději zastavuje lov zaječí zvěře, nebo plánuje jen několik málo kusů „do tomboly“. Osobně tenhle „nešvar“, který je často kritizován nepovažuji za podstatný problém. Odlov např. pěti zajíců v rámci celé honitby je často jen nevýznamnou epizodou ve srovnání se ztrátami, které působí jiné faktory (predátoři, silnice, atd.), samozřejmě vždy záleží na rozumném posouzení situace mysliveckým hospodářem. Nebojte se, nebudu zde opět omílat vše, co zajícům škodí, jak bývá zvykem. Skutečností je, že v České republice se exaktně, s výsledky pro praxi, po mnohá léta zabývalo jen velmi málo odborníků. Jsou zřejmě důležitější a atraktivnější problémy, než stabilizace, ne-li záchrana významného druhu naší kulturní, který je navíc významným bioindikátorem. Tuto skutečnost si uvědomily lesy České republiky, s.p., a jejich grantová agentura vypsala výběrové řízení na monitoring zaječí zvěře, který by měl přinést informace o tom, co se se zajíci v přírodě opravdu děje a proč. V rámci řešení tohoto projektu byl naším pracovištěm nejdříve zpracován přehled literatury. V řadě okolních zemí totiž nezůstali jen u filozofování, ale skutečně se snaží co nejlépe poznat biologii a stanovištní nároky zajíce a vše co přežívání zajíců ovlivňuje. S těmito poznatky bychom Vás chtěli v dalším seznámit.
Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje populaci zajíce polního v intenzivně obdělávané zemědělské krajině, je výběr stanoviště. V dnešní době intenzivního zemědělství se možnosti výběru kvalitního stanoviště pro zajíce polního značně snížily. Výběru biotopu se věnuje studie z Velké Británie, která porovnává stanoviště obhospodařovaná orbou s plochami určenými pro pastvu hospodářských zvířat. Na plochách s travními porosty byla zjištěna nejen menší hustota populace, ale také menší tělesná hmotnost, která se také projevuje již u čerstvě narozených zajíců a s tím souvisí následná zvýšená úmrtnost. Jedním z faktorů, který způsobuje sníženou tělesnou kondici, je nedostatek větší různorodosti bylinných druhů a absence polních plevelů na pastevních plochách. Pastevní krajina však zajíce limituje z hlediska kvality pícnin pouze na podzim, kdy by měli získat dostatek tukových zásob před zimou. V ostatní části roku zajíce toto stanoviště kvalitou píce v porovnání s ornou půdou neomezuje a výhodou je její přibližně stejná dostupnost během celého roku. V pastevní krajině zajícům chybí krytové možnosti a jsou proto mnohem více vystaveni nepříznivým povětrnostním podmínkám. Je zde také zvýšená vlhkost, s čímž souvisí větší výdej energie, což způsobuje sníženou tělesnou kondici a menší odolnosti vůči predaci.
S kvalitou biotopu souvisí také domovský okrsek, jehož výměru porovnává polská studie, která se zaměřila na velikosti domovských okrsků podle rozlohy jednotlivých obhospodařovaných celků. Všechny dosavadní studie zkoumaly domovský okrsek v krajině s výměrou polí od 6 do 50 hektarů. V tomto projektu byla průměrná plocha obhospodařovaných celků pouze 3,1 hektaru. Malá výměra jednotlivých polních lánů zvyšuje různorodost krajiny a zároveň je na těchto plochách pěstováno více druhů plodin. Dále je zde mnohem větší podíl polních okrajů, které nejsou zemědělsky obdělávané. Na polních okrajích rostou různé druhy bylin a plevelů, které zajíc vyhledává. Ke zjištění velikosti domovského okrsku bylo odchyceno devět zajíců, kterým byly před opětovným vypuštěním nasazeny obojky s GPS technologií. Pozorování probíhalo v období od května do září. Bylo zjištěno, že průměrná velikost domovského okrsku na ploše s malou výměrou polních celků je přibližně 12 hektarů.
[table “” not found /]Porovnání domovských okrsků s ostatními studiemi je uvedeno v přiložené tabulce, z které je patrné, že nejmenší velikost domovského okrsku byla zjištěna v této studii, a to na stanovištích s průměrnou velikostí jednotlivých zemědělských celků 3,1 hektaru. Dále bylo zjištěno, že se velikost domovského okrsku výrazně neliší během aktivní části dne, kdy zajíc vyhledává potravu a během odpočinku. Z toho vyplývá, že malá výměra polí s velikým podílem polních okrajů zajícům poskytuje také dostatek krytu. Zajíc tedy nemusí vyhledávat další stanoviště určená k odpočinku a tím se snižuje jeho každodenní energetický výdej.
Další polská studie v krajině s výměrou jednotlivých polních lánů kolem jednoho hektaru se zaměřila na populační hustotu zajíce polního a její stagnující tendenci. Dosavadní počet zajíců zde činil asi 25 až 30 kusů na hektar s mírnou převahou zaječek. Ve studii se porovnávaly dva typy stanoviště a to zemědělská krajina obohacená o menší lesní pozemky a krajina bez lesů. Bylo zjištěno, že hlavním limitujícím faktorem je mortalita dospělých jedinců v období reprodukce, tedy v jarních a letních měsících, která činila 15 procent v krajině s drobnými lesními prvky a 36 procent v zemědělské krajině bez lesů. Autoři studie se domnívají, že v krajině obohacené o lesíky malých výměr nalézá zajíc stanoviště, kterých se netýká intenzivní zemědělská výroba, chemizace a jsou zde vhodné podmínky poskytující úkryt před nepřízní povětrnostních podmínek. Na druhé straně je na lesních stanovištích zvýšený predační tlak. Ze studie tedy vyplývá, že populace, která má možnost kombinace lesních stanovišť během odpočinkové části dne a polních ploch malých výměr, na kterých si během aktivní části dne zajišťuje píci, má v důležitém období reprodukce menší mortalitu dospělých jedinců a s tím souvisí i následná větší možnost reprodukce.
V neposlední řadě ovlivňuje zaječí populaci mortalita, a to nejen z důvodu predace. Na vhodných stanovištích dosahují zajíci dobré tělesné kondice a s tím se zvyšuje šance před predátory uniknout, v dnešní zemědělské krajině je však těchto biotopů značný nedostatek. Jako hlavní predátor zajíce polního je mezi myslivci často zmiňována liška obecná. Vliv lišky na zaječí populaci zkoumal ve své práci J. Goszczynski. Hustota populace zajíce polního byla v této studii v rozmezí 25 až 29 zajíců na 100 hektarů v závislosti na ročním období. Dle předpokladů byl zjištěn největší predační tlak lišky na zajíce během jarních měsíců, tedy v důležitém období reprodukce. Studie uvádí, že z celkového podílu 470 gramů potravy, které liška denně zkonzumuje, tvoří ulovení zajíci v jarních měsících až padesát procent. Během léta se podíl zajíce v potravě lišky snižuje na pouhých deset procent a významný je znovu v zimních měsících, kdy činí přibližně třicet procent. Malý podíl zajíce v potravě lišky během letních měsíců je zastoupen vysokým podílem malých savců. V zimních měsících závisí úspěšnost predace zajíce liškou na povětrnostních podmínkách. Při nízkých teplotách a vzrůstající sněhové pokrývce klesá fyzická kondice zajíce a ten se stává snáze ulovitelným. Liška je však úspěšná pouze asi v 7 procentech případů. V této studii bylo také pomocí stopování zjištěno, že na jeden úspěšný útok musí liška ujít přibližně 263 kilometrů. Dále se ukázalo, že liška uloví v zimě průměrně jednoho zajíce za 19 dnů. Zajímavé je také hmotnostní rozdělení ulovených zajíců. Ti byli rozděleni v časovém horizontu od začátku jara do konce podzimu do tří hmotnostních skupin. V první skupině byli zajíci o střední průměrné hmotnosti 4 kg, v druhé skupině kolem 2 kg a třetí skupina zahrnovala zajíce o průměrné hmotnosti 0,5 kg. Podíl jednotlivých ulovených skupin byl 2:4:12, což jasně ukazuje vysokou úspěšnost při lovu nedospělých zajíců. Dále je zajímavé vyhodnocení lokalit, na kterých je zajíc loven. Liška nejčastěji volí taktiku kradmého postupu k odpočívající kořisti, anebo sprint na krátkou vzdálenost. Ze studie vyplývá, že je pro lišku obecnou snazší ulovit zajíce v lesním prostředí než v otevřené krajině. Autor uvádí dva hlavní důvody. Za prvé zde zajíc ztrácí svou výhodu rychlosti, protože je nucen kličkovat mezi stromy. Druhý důvod spočívá v tom, že se v těchto lokalitách bohatých na kryt liška odvažuje lovit i v průběhu dne, kdy kořist spí v úkrytu, a liška získává větší příležitost se k zajíci nepozorovaně přiblížit a zkrátit jeho únikovou vzdálenost.
Dalším výrazným faktorem mortality jsou v dnešní době stále častější srážky zvěře s vozidly. Výzkum mortality savců byl zpracován v také v České republice v letech 2006 až 2010. Vyplývá z něj, že každoročně dochází přibližně k 146 000 až 162 000 srážek vozidel se zajíci a zajíc je bohužel nejčastěji vozidly usmrcovanou zvěří. Jak zdrcující vliv na zaječí populaci má kolize s dopravními prostředky zkoumal také Haerer ve Švýcarsku. V této studii bylo zjištěno, že nejčastější příčinou úmrtí zajíce polního je právě úhyn na pozemních komunikacích. Dle Haerera způsobuje predace úmrtí zajíce pouze v 16 procentech případů. I v této studii byl potvrzen výrazně větší podíl nedospělých zajíců usmrcených predátory oproti dospělým jedincům.
Mortalita savců na českých silnicích
Mrtka,J., Mendelu Brno
Data byla sbírána v pětileté periodě 2006 až 2010. Získáno bylo 573 dat o sražených savcích. Dle přepočtů se zjistilo, že každý rok dochází ke srážkám přibližně 146 000 až 162 000 krát se zajíci. Z výzkumu vyplývá, že zajíc je nejčastější příčinou kolize s autem a tedy nejčastěji sražená zvěř.
Příčiny úmrtnosti a schopnost reprodukce zajíce polního ve Švýcarsku
Osvětlení příčin mortality je velice důležité a může pomoci vysvětlit klesající trendy početnosti populace zajíce polního ve Švýcarsku. Zjišťoval se zdravotní stav a reprodukční stav u 167 uhynulých zajíců. Z příčin zranění se zjistilo, že 80 procent zajíců umírá kvůli zranění. Nejčastěji se jednalo o zajíce usmrcené na dopravních komunikacích. Usmrceno predátory bylo pouze 16 procent nalezených jedinců zkoumaných v této studii, mezi predátory zde byli zařazeni psi, domestikované kočky, rys, káně, orel, liška a kuna. Predace byla zjištěna mnohem častěji u nedospělých jedinců oproti dospělcům. V patnácti procentech zajíci zemřeli na následky infekčních nemocí. V pěti procentech se nepodařilo zjistit přesnou příčinu úmrtí. Posouzení reprodukce bylo vyhodnoceno jako normální neboť průměrná velikost vrhu na samici byla 2,5 ks mladých potomků a ve zkoumaných měsících květen až červenec bylo březích 74% samic.
3. Kvalita vegetace a výběr biotopu zajíce polního v pastevní krajině
Abstrakt:
Na zemědělských pozemcích, kde je vegetace vypásána hospodářskými zvířaty, je hustota populace a tělesná hmotnost zajíce polního menší, než v místech obhospodařovaných orbou. Dosud však nebyly objasněny důvody, proč tomu tak je. Cílem studie bylo rozpoznat, da je kvalita píce nízká během konkrétní sezóny. Provedli jsme chemické analýzy výživových hodnot z pěti biotopů a snažili jsme se rozpoznat, zda zajíci vybírají biotopy s vysokou kvalitou a zda sezónní rozdíly souvisí s rozsahem tělesných velikostí zajíců v pastevní krajině.
Úvod:
Předpokládá se, že zajíci vyžadují pestrou paletu bylin. Preferují různé druhy divokých rostlin před plodinami. Bylo zjištěno, že zajíci na plochách s menší krajinnou diverzitou mají menší tělesnou váhu a větší úmrtnost, než na plochách s větší krajinnou rozrůzněností a tito zajíci mají také menší potomky. Rozmanitost rostlin klesla na zemědělské půdě spolu s čím dál více intenzivním obděláváním, což znamená, že zajíci mají pouze omezenou nabídku potravy. Na orné půdě má potrava horší kvalitu a je méně stravitelná na jaře než v zimě, proto je pro zajíce mnohem těžší, dostat se do tělesné kondice, která je důležitá pro reprodukci. Další studie tvrdí, že populace zajíce je limitována zvláště v monokulturách během léta, kdy všechny plodiny dosahují dospělosti během stejného času. Zajíci potřebují nejen proteiny, ale také tuky a proto preferují části rostlin, které tuky obsahují. Tuky jsou velice důležité pro kojící samice, které produkují mléko s jejich vysokým obsahem. Pokud nejsou k dispozici byliny s vysokým obsahem tuku, musejí samice jíst více a i přes to nejsou schopny vyprodukovat kvalitní mléko pro potomky. V pastevní krajině je mnoho zajíců menších než v krajině, kde se hospodaří orbou. Je možné, že zajíci v pastevní krajině musí vynaložit více energie k dosažení stejně kvalitních hodnot potravy jako v krajině obhospodařované orbou. V této studii jsme se snažili zjistit, zda nízká kvalita píce souvisí s výběrem stanoviště zajíce. Celkový cíl studie byl určit, zda chudé stanoviště z hlediska píce je důvodem, proč jsou zajíci v pastevní krajině v menší kondici oproti dalším stanovištím.
Materiál a metodika:
Studie byla prováděna na území 415 hektarů v převážně pastevním kraji Somerset v jihozápadní Anglii. Zajíci byli chyceni pomocí sítí a pastí a byli vybaveni límci s radiovými vysílači. Zajíci byli lokalizováni minimálně 30 krát během jejich aktivní periody. Během každé sezóny byli sledováni jiní zajíci, kolem deseti za sezónu. Sezóny byly určeny dle ročního období a plodnosti zajíců. Vzorky vegetace byly sbírány na každé výzkumné ploše během posledních dvou týdnů každé sezóny. Z každé náhodně vybrané plochy byly odebrány čtyři vzorky. Každý vzorek byl sebrán z náhodně vybrané plochy mimo pole. Byla useknuta všechna vegetace v kruhu o průměru 10 cm přibližně 1 cm nad zemí. Vzorky byly zváženy před zmrazením až do další analýzy. V průměru byly odebrány vzorky z 26 polí z každé sezóny a z nich bylo více než 59 % z pastvin, ty však nebyly rozděleny na spasené a nespasené pastviny. Nepastevní plochy utvořily následující složení pěstovaných druhů: úhor 11%, obiloviny 14%, tráva k sekání? 12%, a plodiny, které nejsou obilovinami 4%.
Kvalita stanoviště:
Odebrané vzorky byly zváženy, pak sušeny po 48 hodin v sušárně na 55 stupních a znovu váženy aby se zjistila váha sušiny. Po té byly rozdrceny speciálním kladivem na milimetrové částečky. Celkově bylo zanalyzováno 95 vzorků na to, kolik v sobě mají procent hrubých bílkovin, tuků a také jaký je obsah uhlohydrátů v sušině. Tedy analýza krmné směsi. Dále byly vypočteny energetické hodnoty. Statistická analýza proběhla pomocí testu Anova.
Výsledky:
Výsledky výběru stanoviště byly kalkulovány ze sušiny. Pro každé stanoviště a roční dobu proběhly výpočty zvlášť a jsou zobrazeny v grafech 1 – 3. V tabulce 2 jsou přehledy výživových hodnot pro jednotlivá roční období a typy hospodářské půdy. Orné půdě, která má největší hodnoty proteinů v létě a na podzim a mírně vyšší obsah tuku oproti ostatním stanovištím během podzimu se zajíci vyhýbali během obou sezón (tab 2). Na jaře zajíci nevyhledávají plochy, na kterých se nepěstují obilniny, a které mají nejvyšší hodnoty bílkovin a tuků. V zimě měla píce u dvou nejméně vybíraných stanovišť vyšší hodnoty bílkovin před plochami, které zajíci častěji obsazovali. V porovnání s výsledky hodnot bílkovin a tuků v létě vybírají zajíci stanoviště, na kterém je nejvíce obsahu energie, přestože zde nejsou obsahy živin tak hodně odlišné. Oproti tomu si vybírají pastvu, která obsahuje píci s nízkým množstvím energie na jaře, nepreferují tedy stanoviště s neobilninami, které obsahují nejvyšší energetické hodnoty. Ačkoli jsou hodnoty energie na podzim přibližně stejné, tak se zajíci vyhýbají obilninám, které mají druhé nejvyšší hodnoty a preferují travnaté plochy, které mají nejnižší energetické hodnoty. V zimě byly tyto travnaté plochy s nejvyšším obsahem energie zajíci vyhledávány, ačkoli dvě nejlepší stanoviště z hlediska obsahu energie se stejným množstvím energie byly vyhledávány méně. Hodně energie z píce na pastevních plochách pochází z uhlohydrátů a skladba energie je stejná mezi stanovištními typy a sezónností. Pro porovnání, složení energií na obilninách a na ostatních plodinách je variabilní v průběhu sezóny.
Výsledky naznačují, že zatímco je zde nějaký výběr stanoviště s vysokými nutričními kvalitami z hlediska tuků, bílkovin a energie v létě a v zimě, zajíci nemají sklon vybírat stanoviště založené na kvalitě píce v těchto podmínkách.
Bylo zjištěno, že zajíci nemají v zimě snahu o zvětšení svého teritoria i přes to, že jsou kvality píce a energetická hodnota nižší.
Diskuse:
Naše data ukazují, že kvalita píce uvnitř stanoviště se během sezóny mění. Tráva určená k sečení a orné plodiny mají větší hodnoty tuku a energie v zimě. Plodiny obhospodařované orbou mají dostatečně vysoký obsah bílkovin v zimě, v létě a na podzim. Hodně orných plodin a trav určených k sečení jsou oseté na podzim a v zimě jsou již dobře stravitelné, protože obsahují méně vláken než v pozdějším stádiu růstu. Ke konci jara plodiny rozvinou květy a vytvoří semena, které obsahují hodně tuků a bílkovin. Zajíci na různorodé a orné půdě se v této části roku živí zejména plodinami a vybírají části rostlin s vysokým obsahem tuku. Nicméně na pastevních plochách nejsou obilniny a další plodiny k výběru v zimě ani v létě. Proto zajíci nevybírají místa s vysokou nutriční hodnotou oproti těm s nízkou hodnotou k pastvě během sezóny. Rostlinný materiál je rozdělen na méně stravitelný, který je vylučován, a jemný materiál vysoké nutriční kvality, který je znovu konzumován. Toto výhodné rozdělení rostlinné hmoty umožňuje zajícům žít na místech s nízkou kvalitou potravy, jako jsou například větvičky během zimy. V létě je uplatňován výběr stanoviště obsahujícího vyšší kvalitu píce, ale jsou zde pouze malé rozdíly mezi stanovišti. Pokud je během léta píce na stanovištích méně kvalitní, jak naznačila studie na orné půdě, mohou být malé rozdíly v kvalitě píce pro zajíce důležité. Nicméně naše data ukázala, že celkový obsah energie v píci během léta je přibližně dvojnásobný než na podzim a skoro třikrát větší než v zimě, zajíci nevybírají neobilné plodiny, které mají vysoký obsah bílkovin. Proto na rozdíl od zajíců žijících na orné půdě nejsou zajíci na pastevní půdě limitováni pící z hlediska výživové kvality během léta. Zajíci nemají sklon vybírat stanoviště z hlediska kvality živin během roku. Kvalita živin na pastevních stanovištích se během roku moc nemění, což naznačuje stabilitu prostředí z hlediska obsahu živin. Bílkoviny, tuky a energie byly v pastevní krajině nejvyšší během zimy, tedy v období, kdy mohou být zajíci limitováni množstvím píce.
Kvalita stanoviště a velikost aktivně užívaného teritoria
Naše data nepodpořila myšlenku, že savci s nekvalitním stanovištěm z hlediska potravy mají větší teritoria než savci s dostatkem potravy. Místo toho, jak celková energie v píci poklesla, poklesla také velikost okrsku mezi jarem a podzimem. V zimě se však s menší dostupností píce okrsek zvětšuje a to také na orné půdě.
Závěry:
Zajíci jsou popisováni jako relativně málo početní v pastevní krajině. Jsou menší, mají malé tukové rezervy a také se pomaleji rozmnožují oproti zajícům žijícím na orné půdě. To však nezpůsobuje kvalita píce a nezávisí to na dostupnosti bílkovin a tuků v potravě. Zajíci v pastevní krajině mají menší domovské okrsky oproti orné půdě, přesto jsou schopni pokrýt větší plochu, když je kvalita píce opravdu nízká. Jediná část sezóny, ve které to vypadá, že zajíci by mohli být limitováni nízkou výživovou hodnotou píce je podzim, kdy by měli získat tukové zásoby před zimou. Výsledky potvrdily, že pastevní krajina není pro zajíce nutričně chudým stanovištěm a kvalita píce tolik nesouvisí s tělesnou kondicí zajíců. S tělesnou kondicí zajíců může spíše souviset ztráta různorodosti stanovišť z důvodu zvýšení intenzity zemědělství. Pokud není kvalita píce pro zajíce dostupná, jsou zranitelní predací a nepříznivým počasím. Oba dva tyto faktory jsou energeticky náročné. Pastevní krajina je také vlhčí oproti orné půdě což zhoršuje termoregulaci. Tyto faktory způsobují větší energetické výdaje již od narození což, způsobuje, že jsou zajíci v menší tělesné kondici oproti zajícům žijícím na orné půdě. Zjistili jsme, že v pastevní krajině nejsou veliké výkyvy v nabídce kvality píce během roku. Změny v pastevní krajině způsobené intenzifikací zemědělství nevedly ke snížení kvality píce u zajíců. Místo toho mohly změny zredukovat dostupnost krytových možností v pastevní krajině.
4. Populační dynamika zajíce ve středním Polsku
Hustota, pohlaví a věkové rozdělení bylo prozkoumáno. Odhady hustoty populace byly prováděny na jaře a na podzim pomocí metody sčítání na transektech. Věk byl zkoumán pomocí metody hmotnosti suché oční čočky. Zajíci byli loveni během pěti loveckých sezón o celkovém počtu 754 kusů. Pohlaví bylo určováno na místě. Na podzim se populace pohybovala v rozmezí od 25 do 30 zajíci na sto hektarů. Míra přírůstku v populaci byla velice nízká a to pouze 0,5 až 1 ks na zaječku. Mortalita dospělců od jara do podzimu byla v rozmezí kolem 36 a 15 procenty což značně ovlivňuje hustotu populace před loveckou sezónou. V populaci dospělců byl objeven mírný přebytek samic.
Studie byla zpracovávána na ploše 75 kilometrů čtverečních s dvěma typy stanovišť a to pole a střídání polí a lesů. Zemědělský sektor je zde tvořen zejména malými farmami produkujícími suroviny pro lokální trh. Průměrná rozloha jednotlivých polí zde dosahuje asi jeden hektar. Ve studovaném areálu se nachází také druhy pernaté zvěře bažant a koroptev. Predátoři jsou nejvíce zastoupeni liškou a kunami skalní a lesní. Dravce zastupují káňata.
Hustota populace byla měřen atransektovou metodou dvakrát ročně a to na jaře a na podzim. Celková délka transektu byla 56 kilometrů a pokryla deset procent studovaného areálu nepočítaje lesní plochy.
Věk byl zkoumán pomocí metody suché oční čočky, které byly získány ze zajíců z areálu studie během prosince.
Výsledky:
Ukázalo se, že parametr, který ovlivňuje možnost zvýšení počtu populace zajíce polního ve střední části Polska je vysoká mortalita chovných dospělých jedinců během jar a podzimu. Úmrtnost dospělých zajíců ve studovaném areálu byla dvakrát tak velká na polních stanovištích v porovnání se stanovišti, na kterých se střídá pole s malými lesíky. Domníváme se, že sezónní migrace zajíců z polí do stanovišť s lesíky se možná opakuje v ročních cyklech. Migrace zajíců do malých lesíků může snížit úmrtnost dospělců způsobenou zemědělskými technologiemi, chemickými postřiky nebo nepřízní počasí. Na druhé straně je na těchto mozaikovitých stanovištích, kde se střídají políčka s malými lesíky zvýšený tlak predátorů. Vypadá to, že populace, která má možnosti využívat dvou stanovišť a to pole kombinované s lesíkem má menší mortalitu dospělých jedinců.
5. Výběr stanoviště zajíce polního v zemědělské krajině v Anglii
Abstrakt:
Zajíci vybaveni po dobu 13 měsíců vysílačkami a pohybovali se v zemědělské krajině. Zajíci si vybírali během aktivní i neaktivní části dne okraje polí a areály ve středu polí užívali pouze v omezené míře. Bloky lesů a stromořadí byly užívány jako odpočinková stanoviště, zatímco plochám vypásaným ovcemi se zajíci vyhýbali v průběhu celého roku. Předpokládáme, že schéma zemědělského prostředí ukáže na zvětšující se zemědělsky neobdělávaná stanoviště, která mají podobné vlastnosti jako okraje polí.
Úvod:
Předchozí studie ukázaly, že diverzita krajiny je pro zajíce velice důležitá, zvláště pak v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině, naznačují, že společně s dalšími druhy obhospodařování krajiny a jejím rozdělením je možno stabilizovat a zastavit pokles populace zajíce polního. Okraje polí jsou klíčem k populacím nejen zajíců ale i dalších malých savců a ježků. Zelené pásy pícniny, plodiny vhodné pro zvěř a další stanoviště zvyšují biodiverzitu i pro další druhy jakož brouky… Evidence ze studií lesních ploch vybíraných zajíci jsou rozporuplné, v širokém měřítku studie naznačují, že lesní půda je pozitivně spojovaná se zajíci v pastevní krajině, zatímco v lokálním měřítku zajíci vybírají živé ploty a lesní půdu jako místa v odpočinku.
6. Vliv predace lišky na populaci zajíce polního se středním Polsku
Vztah mezi predací zajíce liškou byl zkoumán ve středním Polsku. Největší stupeň predace byl zjištěn v jarních měsících duben květen červen, kdy činil podíl zajíce v potravě lišky skoro 50 procent. V měsících prosinec leden únor březen tvoří procentuální podíl hmotnosti potravy asi 30 procent a v letních a podzimních měsících se snižuje na přibližně pouze deset procent, kdy největší podíl činí v potravě malí savci, což souvisí s jejich populační explozí během léta. Nedostatek malých savců na jaře spolu s nízkou teplotou a hlubokou sněhovou pokrývkou zintenzivňuje predační tlak lišky působený na zaječí populaci. Redukce populace zajíce liškou během léta a podzimu činí přibližně 16 procent a v zimě pouze 8 procent. V této studii se ukázalo, že predátoři jsou zodpovědní za přibližně padesát procent úmrtí dospělých zajíců v populaci. Pomocí techniky stopování lišek se ukázalo, že liška musí v zimně ujít přibližně 263 kilometrů aby se jí podařilo ulovit zajíce. Dále se zjistilo, že jedna liška uloví zajíce průměrně každých 19 dnů a úspěšnost jejích pokusů ulovit dospělého zajíce činí pouze 7 %. Oproti tomu lovecký úspěch v útoku na malé savce je v průměru asi 20 procent a nezřídka se lišce podaří každý druhý útok v závislosti na podmínkách. Ve 33 procentech útočila liška na zajíce v lesních porostech, a v 67 procentech se její útok odehrával na otevřeném prostranství.
Studovaný areál zahrnoval 89 kilometrů čtverečních zemědělské půdy, menších lesíků ale také obcí. Důležité je pro výzkum predace zjistit hustotu zaječí populace. Střední hodnoty na jaře a během podzimu byly 24,5 a 29 zajíců na 100 hektarů. Na základě počtů chovných samic (11,8) a počtu mláďat počítaných pro jednu samici (7,4) bylo vypočteno, že se na 100 hektarů ročně narodí 87 mladých zajíců.
Předpokládá se, že liška zkonzumuje za den 470 gramů potravy a během těhotenství vzrůstají její nároky o jednu čtvrtinu. Během laktace se přísun potravy zdvojnásobuje. Z analýzy žaludků konzumace zajíců liškou byly tělní zbytky zajíce dle velikosti tělních zbytků rozděleni do tří skupin a to do zajíců větších než 4 kg, menších kolem 2 kg a malých do 500 gramů. Poměr velikostí konzumovaných zajíců byl následující: 2 ku 4 ku 12.
Výsledky studie ukázaly, že predace zajíce liškou závisí na populaci malých savců v daném roce. V zimně závisí predace lišky na zajíce zejména na počasí. Nízké teploty a sněhová pokrývka mohou ovlivnit tělesnou kondici zajíce polního a usnadnit jeho predaci. Naopak nedostatek sněhové pokrývky automaticky úspěšnost lovu lišky snižuje. Takže domněnka, že šance na ulovení zajíce jsou stejné během celé zimy srovnatelné, pravděpodobně přeceňuje účinek predátorů. Největší důraz predace na zajíce je během jarních měsíců.
Při lovu volí liška nejčastěji kradmý postup k odpočívajícímu zajíci, anebo sprint na krátkou vzdálenost. Tato studie ukázala, že liška má větší šanci ulovit zajíce v lese než v otevřené krajině. V lesním prostředí má liška větší šanci přijít blíže ke kořisti a je také možné, že v tomto prostředí ztrácí zajíc svou výhodu v rychlosti, když je nucen běžet mezi stromy. Je také důležité, že v lese může liška lovit zajíce během dne, kdy kořist spí v úkrytu.
Podíl predace liškou na zaječí populaci v zimě je hodně důležitý, činí asi 50 procent z celkové mortality. V letním období způsobuje liška úmrtnost asi 20 procent. V dospělé populaci to ovšem činí 45 procent a v mladé pouze 20. Je tedy zřejmé, že v létě může být predace zajíce liškou brána jako důležitý faktor pouze v dospělé populaci.
7. Víceletá směska pro zaječí zvěř
Směska tohoto typu byla vyvinuta původně v Německu a vycházela z poznatků známého odborníka na zaječí zvěř Dr. Brulla (1973) a ověřována byla do roku 1984. Zakomponování směsky do kulturní krajiny napomáhá eliminovat řadu jejích negativních aspektů, jako jsou velké výměry polí, monokultury zemědělských plodin, nedostatek druhové diverzity pastvy, ve které absentují druhy stabilizující trávící procesy a metabolizmus zvěře celkově.
Ukázalo se, že nabízený typ směsky (respektive její plochy), se stávají centrem zaječí ale i srnčí zvěře v honitbě. Maximální atraktivita porostu přitom nastupuje ve druhém roce po vysetí. Po rozšíření bezerukových řepek (00) se ukázalo, že směska velmi dobře eliminuje monodietní syndromy na těchto kulturách. Na základě mnohaletého vývoje a zlepšování receptury směsky bylo dosaženo dobrého poměru květin, trav a dalších skupin pastevních druhů, které poskytují zvěři minerálie, stopové prvky, vitaminy atd.
Kromě všeobecně pozitivních účinků směsky se její účinnost v honitbě zvyšuje rozptýlením jejích osevních ploch o menších výměrách, ostrůvkovitého typu. To zajišťuje přirozenější rozložení populace zaječí zvěře v honitbě a tedy snížením predačního tlaku a popřípadě šíření onemocnění.
Využívání této směsky českými myslivci vedlo k modifikaci výše popsaného porostu. Při, ne vždy dokonalé přípravě půdy a samozřejmě podle stanoviště, docházelo poměrně často k tomu, že některé subtilní aromatické byliny se v porostu vůbec neuplatnily (tymián, šalvěj, krvavec, atd.). Proto byly z receptury vyloučeny a nahrazeny druhy, méně náročnými na přípravu půdy a stanoviště jako je komonice bílá, pohanka, nebo sléz krmný. Dieteticky působící druhy však byly ve směsce zachovány (libeček lékařský, měsíček lékařský, sléz krmný a další). Celkem je modifikovaná směska pro zaječí zvěř sestavena ze 26 druhů bylin a trav. Jsou to: bojínek luční, brutnák lékařský, heřmánek pravý, jetel inkarnát, jetel luční, jetel plazivý, jílek mnohokvětý, jílek vytrvalý, jitrocel kopinatý, kmín kořenný, kopr setý, kostřava červená, kostřava luční, krmná kapusta, libeček lékařský, měsíček lékařský, mrkev, petržel setá, pískavice řecká, řebříček lékařský, řepka, vičenec ligrus, sléz krmný, vojtěška setá, štírovník, komonice bílá, pohanka.
Směska se vysévá 25-30 kg/ha od dubna do poloviny srpna a skýtá pastvu prakticky po celý rok.