Historie útvaru Ekologie lesa

Počátky lesnického výzkumu na našem území lze spatřovat již v prvních cílevědomých pokusech o řízení hospodaření v lesích, které probíhaly od první poloviny 18. století. Lesní hospodářství se začalo bouřlivě rozvíjet v 19. století a české lesnictví patřilo k nejvyspělejším v Evropě.
Prvním lesnickým výzkumným ústavem, který rozvíjel svou činnost i na našem území, bylo Císařské a královské lesní výzkumné ředitelství, které bylo založeno v roce 1875 v Mariabrunnu u Vídně. Výzkumné stanice tohoto ústavu byly zřízeny v Praze (1887) a v Brně (1888). První světová válka činnost této instituce ukončila.

Za oficiální počátek organizovaného lesnického výzkumu v českých zemích se považuje 31. říjen 1921, kdy Ministerstvo zemědělství zřídilo první oddělení Výzkumného ústavu lesnického v Praze (Ústav ochrany lesa), jehož řízením byl pověřen prof. Julius Komárek.
Hned v dalším roce byla věnována pozornost na budování dalších pracovišť. Impulsem byly problémy s poklesem produktivity lesních půd a s acidifikací lesních půd. První výzkumy na tomto poli prováděli dr. ing. Antonín Němec a dr. ing. Karel Kvapil ve Státním výzkumném ústavu pro produkci rostlinnou v Praze. Své služby nabídli lesnickému výzkumu v listopadu 1922 a biochemcký ústav, který je považovaný za přímého předchůdce dnešního Útvaru ekologie lesa, byl založen 6. prosince 1922. Jeho přednostou byl jmenován dr. ing. Antonín Němec.

Náplní nově vzniklého biochemického ústavu nebyly pouze otázky acidifikace a produkce lesních půd, ale také problematika biologie a fyzikálních vlastností lesních půd, studim humusu a jeho rozkladu, studium koloběhu prvků v lesních půdách a další témata.
Významnou studií v době vzniku byla práce prokazující negativní vliv hrabání steliva v lesích na stav zásob živin v lesních půdách. V roce 1935 dokončil ústav mapování degradovaných půd pro celé území České republiky.
Další významnou náplní činnosti ústavu se staly pokusy s hnojením – nejprve v lesních školkách a později také na degradovaných půdách lesních porostů. Ve druhé polovině 30. let 20. století se rozpracovávaly otázky vlivu lesního polaření na vlastnosti půdy, prováděly se pokusy s hubením buřeně, zejména vřesu.
V roce 1936 zahájil ústav na podnět lesnické praxe studium vlivu kouřových plynů na chemické složení půdy, jehličí, kůry a dřeva smrkových porostů.
Rozvíjela se také poradenská činnost ústavu. Ta byla zaměřena na propagaci melioračních a rekultivačních zásahů na lesních půdách. Lesnická praxe projevila mimořádný zájem o průzkum půd lesních školek vzhledem k množství živin. Na základě rozborů lesních půd ústav radil ve věci vápnění a hnojení kultur, porostů i školek. Důležitou roli sehrál také při propagační a osvětové činnosti zaměřené na objasňování negativních vlivů hrabání lesního steliva.

Zdroj:
75 let lesnického výzkumu v České republice. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště – Strnady, 1996, 132 s.
80 let lesnického výzkumu v českých zemích. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště – Strnady, 2001, 72 s.
Vančura, K. (1996): 75 let lesnického výzkumu. Lesnictví-Forestry, 42 (10), 433-436.

–> Významné osobnosti spojené s problematikou útvaru Ekologie lesa
–> Významné osobnosti z historie Výzkumného ústavu lesního hospodářství