Faktory mortality, využívání stanovišť a podpora populací zajíce polního.

1. Vliv predace liškou obecnou na poměr pohlaví u zajíce polního v různých typech krajiny
Hušek J., Panek M., Tryjanowski P. (2015): Predation Risk Drives Habitat-Specific Sex Ratio in a Monomorphic Species, the Brown Hare (Lepus europaeus). Ethology, 121: 593-600.
U druhů s rozvinutým pohlavním dimorfismem je výběr stanoviště v závislosti na pohlaví vysvětlován pomocí rozdílů v potravě (nutriční hodnoty), nebo na základě zvolení kompromisu mezi splněním potravních požadavků a požadavků na stanoviště se sníženým predačním tlakem. Nicméně zůstává nejasné, zdali je riziko predace dostatečně silné, aby stanovilo rozdíly ve využívání stanovišť mezi pohlavími tak, jak předpokládá hypotéza. V tomto experimentu probíhal test u zajíce polního (Lepus europaeus), tedy u zvěře s nevyvinutým pohlavním dimorfizmem. Bylo zjištěno, že množství zajíců samičího pohlaví, kteří jsou více citliví vůči predaci, je vyšší na bezpečnějších stanovištích. Samci tedy vyhledávají přehlednější stanoviště s úkryty.
V projektu byla použita data ze dvou období podzim – zima z let 1966/1997 a 1978/1979. Celkem bylo ke zjištění přežívání zaječí zvěře podle pohlaví označeno 1645 jedinců. K určení predace zajíců liškami byla dále provedena analýza obsahu žaludků 134 ks ulovených lišek. K určení poměru pohlaví zaječí zvěře byla v různých stanovištích nakonec vyhodnocena i data sumarizovaná z odchycených živých zajíců v období 1965 až 1995. V tomto období bylo odchyceno celkem 26 790 zajíců. Bylo zjištěno, že přežívání zaječí zvěře samčího pohlaví je nižší než u zaječek. Dalším zajímavým faktem je skutečnost nižší míry predace v zemědělské krajině ve srovnání s lesními stanovišti. Závěrem lze tedy říci, že predace může být řídícím procesem poměru pohlaví u zajíce polního ve specifických stanovištích.

2. Chování středně velké kořisti (zajíce polního) na polních stanovištích ve vztahu k predátorům
Weterings M., Zaccaroni M., Koore N., Zijlstra L., Kuipers H., Langevelde F., Wieren S. (2016): Strong reactive movement response of the medium-sized European hare to elevated predation risk in short vegetation. Animal Behaviour, 115: 107-114.
Úniková doba kořisti určená k útěku je závislá na určitých stanovištních charakteristikách, jako je kryt, který určuje riziko predace. Otevřená stanoviště s nízkým množstvím krytu usnadňují vyhledávání kořisti predátory, naopak ve stanovištích s větším množstvím vysoké a husté krytiny se schopnost predátorů k vyhledávání kořisti snižuje. V této studii byl proveden experiment na polích, ve kterém byla zjišťována reakce kořisti na stanovištích s různou charakteristikou vegetace. V experimentu byli označeni GPS vysílači zajíci polní (Lepus europaeus), kteří byli opakovaně vyrušováni dvěma lidmi se psem na vodítku. Závislost mezi strukturou vegetace a zvýšeným rizikem predace byla zjišťována pomocí lineárních modelů. Bylo zjištěno, že zajíci užívají k odpočinku méně kvalitní hustší vegetaci s menším rizikem predace. Kvůli sníženému riziku výskytu predátorů zůstávají v těchto lokalitách také během pastvy a vyhýbají se kvalitním pastvinám, které jsou ale přehlednější pro predátory. Zvýšené riziko predace, které je v tomto případě demonstrováno pomocí psů značně ovlivňuje chování kořisti a může vyvolat energeticky mnohem náročnější chování.

3. Nepřímý vliv populační dynamiky primární kořisti na populace alternativní kořisti
Barraquand F., New L., Redpath S., Matthiopoulos J. (2015): Indirect effects of primary prey population dynamics on alternative prey. Theoretical Population Biology, 103: 44-59.
V této práci byla vyvinuta všeobecná teorie o predaci, která ukazuje, jak jsou druhy alternativní kořisti ovlivňovány změnami v hojnosti populace primární kořisti. Teorie je podpořena efektem změn v populacích hlodavců a jejich vlivu na druhy ptáků hnízdících na zemi. Týká se případů, kdy má primární druh kořisti krátký životní cyklus a jeho populace může být v krátkém období velice hojná. Naše výsledky naznačují, že efekt predace na alternativní kořist se může ve výsledku snížit s průměrnou populací primární kořisti a zvýšit se se změnami v populaci primární kořisti. Odhad modelů zahrnujících dynamiku populací predátorů potvrzuje tyto výsledky a dále předpokládá, že korelace mezi populací dravců a primární kořisti negativně ovlivňuje také populace kořisti alternativní. V závěru bylo zjištěno, že sledování počtů dravců je důležité k předpovídání změn v dynamice druhů potenciální kořisti, jako jsou zvířata v potravě méně zastoupena, tedy například zajíc polní (Lepus europaeus).

4. Výzkum zásahů do populace mladých jedinců zajíce polního – rozptýlené příčiny nebo zásahy způsobené lovem?
Avril A., Letty J., Léonard Y., Pontier D. (2014): Exploration forays in juvenile European hares (Lepus europaeus): dispersal preludes or hunting-induced troubles? BMC Ecology, 14:6.
Pohyb zvířat má vždy podstatné důsledky, ať už z hlediska jedinců nebo celých populací. Kvůli těmto důležitým důsledkům v evoluční dynamice populací je rozptyl z domovských okrsků jeden z nejstudovanějších pohybů, přičemž nestálým a méně častým výskytům mimo domovské okrsky je věnována menší pozornost. Nicméně tato aktivita zvířat může vysvětlovat důležité biologické procesy jako je páření nebo predace, a tedy i chování predátorů. Kromě toho, tyto aktivity mimo domovské okrsky mohou pomoci jednotlivcům v získání nového, vhodnějšího území.
V případě zajíce polního se tyto výpady mimo domovské okrsky objevují zejména u mladých jedinců, kteří odcházejí z domovských okrsků, ve kterých se narodili. Ve Francii se čas s rozptýlením zajíců z domovských okrsků překrývá s loveckou sezónou. Nicméně tohoto chování zatím nebylo monitorováno. V tomto dokumentu bylo studováno, zda jsou tyto výpady mladých zajíců z domovských okrsků způsobovány různými důvody, nebo zda významně souvisí s lovem. Z výsledků práce vyplývá, že lov významně ovlivňuje chování zaječí zvěře během lovecké sezóny. Jejich rozptýlenost a výskyt mimo domovské okrsky je mnohem větší než během roku. Podobné chování bylo zjištěno také u jelena evropského nebo prasete divokého.

5. Dlouhodobé změny v potravním chování lišky obecné a její predace zajíce polního v oblasti západního Polska
Panek M.(2013): Long-term changes in the feeding pattern of red foxes Vulpes vulpes and their predation on brown hares Lepus europaeus in western Poland. Springer, 59:581–586
Cílem této studie bylo objasnit dlouhodobé změny potravního vzoru lišky obecné v zimním období a predace zajíce polního (Lepus europaeus) ve vztahu ke klesající populaci zajíce v oblasti západního Polska v období 1965/1966 až 2006/2007. Pro určení potravy lišky obecné byl zjišťován obsah žaludků u 726 ulovených jedinců. Populace zajíců ve studované části Polska klesla z původních 48 jedinců na km² v letech 1960 až 1970 na v průměru pouhých sedm zajíců na km² v letech 1999 až 2006. Na přelomu sedmdesátých let minulého století byli zajíci a drobní hlodavci hlavní potravou lišky obecné, nicméně výskyt podílu zajíce v liščí stravě se souběžně s klesajícími stavy zajíců také snížil a byl částečně nahrazen konzumací mršin. Vztah mezi výskytem zajíce v potravě lišek a četností zaječí populace byl nejlépe popsán pomocí rovnice, která ukazuje, že se liška dokázala přizpůsobit a tuto významnou část potravy nahradit. V případě navýšení stavů zajíce polního nad 25 jedinců na km² by se dle výpočtu výrazně zvýšila i predace liškou obecnou. Toto zjištění naznačuje, že pro zvýšení počtů zajíce v krajině tedy nestačí pouze zlepšování stanovišť, ale také intenzivní lov lišky obecné.