Jak pěstovat douglasku ve směsích

Strnady – 28. března 2019 – Nové poznatky a praktická doporučení přinášejí odborníci na pěstování lesa o douglasce tisolisté, introdukované dřevině s řadou příznivých vlastností. S tvorbou směsí s douglaskou již má lesnická praxe určité zkušenosti, ale stále chybí komplexní přístup založený na exaktně ověřených poznatcích.

Foto: Příklad umělé obnovy směsi – douglaska, dub, modřín, archiv VÚLHM

Příspěvkem k řešení této situace je metodika o tvorbě směsí s douglaskou. Praktickou příručku zpracovali vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno v rámci projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum „Uplatnění douglasky tisolisté v lesním hospodářství ČR“.

Metodika shrnuje poznatky o pěstování douglasky ve směsích, včetně ověřování v zahraničí používaných postupů (na pokusných plochách) s pravidelným měřením. Kromě vyčlenění stanovišť vhodných pro pěstování douglasky jsou doporučení rozdělena podle použití postupů přirozené, umělé nebo kombinované obnovy. Pozornost je věnována i využití douglasky na bývalých zemědělských půdách a při obnově kalamitních holin.

Cílem metodiky je poskytnout uživateli pěstební postupy pro tvorbu funkčních směsí s cílovým zastoupením douglasky tisolisté do 20 %. Doporučení zohledňují produkční a ekologické možnosti douglasky podle podmínek jednotlivých cílových hospodářských souborů (CHS).

V českých lesích je zastoupení douglasky velmi nízké, kolem 6 tisíc hektarů. Situace se zlepšuje v posledním desetiletí, kdy jsou na základě řešení nových projektů přinášeny další poznatky o pěstování douglasky, které jsou postupně zaváděné i do praxe. Na druhou stranu lze zaznamenat i obavy z příliš velkého rozšiřování této introdukované dřeviny do domácích lesních společenstev. „Tomuto riziku je předcházeno především získáváním nových poznatků, kdy bylo například doloženo, že zejména ve srovnání s domácími jehličnany douglaska neochuzuje domácí rostlinná společenstva a je na většině stanovišť dřevinou zpevňující a na vybraných stanovištích i meliorační. Druhým faktorem, který minimalizuje případná rizika, je doporučení pěstovat douglasku zásadně ve směsích,“ ubezpečují autoři v čele s Jiřím Novákem.

Ve své domovině roste douglaska na poměrně velkém území od Kanady, přes Pacifický severozápad USA až do Mexika na rozmanitých stanovištích od pobřeží až do 3 tisíc m n. m. Dlouhodobě se uplatňuje i na široké škále stanovišť v České republice.

Foto: Příklad kombinované obnovy – vysázená douglaska částečně doplněná náletem smrku, archiv VÚLHM

Autoři zpracovali pro jednotlivé CHS návrhy cílových druhových skladeb tak, aby bylo zřejmé spektrum dřevin využitelné pro směs s douglaskou. U domácích dřevin vycházejí návrhy z přirozené druhové skladby a z poznatků o meliorační a zpevňující funkci jednotlivých dřevin. Zohlednili například to, že:

• Druhové skladby musejí být dostatečně pestré a pokud možno s širším rozpětím zastoupení.
• Douglaska dokáže ve srovnání s domácími dřevinami úspěšně odrůstat i na přirozených borových stanovištích, ale i v podmínkách 6. lesního vegetačního stupně (LVS).
• Zpevňující funkce douglasky byla doložena prakticky na všech exponovaných, kyselých a bohatých stanovištích.
• Na stanovištích CHS 23, 51, 53 a 55 byla zjištěna u douglasky dobrá meliorační funkce, zejména ve srovnání s dalšími jehličnany.

Přirozenou obnovu autoři doporučují zejména na kyselých a živných stanovištích 2. až 4. LVS s možností volby různých obnovních sečí včetně přirozené obnovy na holoseči.

Jelikož je však zastoupení douglasky v našich lesích velmi malé (0,2 %), hraje zásadní roli obnova umělá. Zásadní je používání sadebního materiálu vhodné provenience. Umělá obnova douglasky je možná na širokém spektru stanovišť od nížin až do 7. LVS. Výjimku tvoří extrémní a zejména vodou ovlivněná stanoviště.

Při kombinované obnově (společně přirozená i umělá obnova) je jednou z hlavních výhod oproti přirozené obnově možnost využít i dřeviny, které nejsou zastoupeny v mateřském porostu. Nespornou výhodou oproti umělé obnově pak jsou nižší náklady (část dřevin se zmlazuje přirozeně a zpravidla nevyžaduje vyšší náklady na zajištění).

Možnosti využít pro zalesňování bývalých zemědělských pozemků douglasku jsou limitované. Douglaska zde produkčně nepředstihuje smrk a může zde podobně jako smrk trpět v druhé polovině obmýtí kořenovými hnilobami. Navíc je douglaska mnohem atraktivnější pro zvěř. Přesto může douglaska v procesu zalesňování zemědělských půd hrát významnou roli. Jde zejména o tvorbu smíšených porostů, kde již v první generaci mohou vznikat druhově pestré a strukturované porosty.

 Foto: Úspěšná obnova douglasky je často vzhledem k neúměrným stavům spárkaté zvěře podmíněna důslednou ochranou kultur oplocením, archiv VÚLHM

Rozsáhlé extrémní holiny nejsou pro přímou výsadbu douglasky příliš vhodné. Pokud jsou okraje holiny alespoň částečně stíněny, lze tato místa pro výsadbu douglasky využít v různých způsobech smíšení. Další možností je použít douglasku k vylepšování mezernatých kultur na stanovištích odpovídajících jejím ekologickým nárokům.

Autoři předpokládají, že v případě uplatňování této metodiky dojde ke zvýšení výměry porostů se zastoupením douglasky a zlepší se jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí. Metodika Tvorba směsí s douglaskou je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/LP_14_18.pdf

 Kontaktní údaje: Ing. Jiří Novák, Ph.D., e-mail: novak@vulhmop.cz, VÚLHM, v. v. i., VS Opočno