Jsou jedlé houby v Jeseníkách opravdu jedlé?

Čeští vědci pracují na rozsáhlé studii mapující výskyt těžkých kovů v houbách. Cílem rozsáhlé dvouleté studie je zjištění vlivu lesních porostů na přítomnost těžkých kovů v půdě a jedlých houbách. Výsledkem odborného šetření bude mimo jiné doporučení pro vlastníky lesa k pěstební činnosti a také doporučení pro houbaře.

Výzkumní pracovníci z Mendelovy univerzity, Vysokého učení technického v Brně a Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v těchto dnech dokončili sběr vzorků půdy a jedlých hub v lesích ve správě Arcibiskupských lesů a statků Olomouc.

„Těžké kovy, jakými jsou například kadmium, zinek, olovo či měď, se do půdy dostávají jako plynné či prachové znečištění, nebo v kapalné podobě spolu se srážkami. V horských lesích navíc zvyšují zátěž prostředí prachem a chemikáliemi nasycené mlhy, které jsou zde velmi významným zdrojem srážek. Tyto lesy zvládají doslova vyčesávat velké množství vody z atmosféry, filtrují vzduch a zachytávají prachové částice a potenciálně rizikové prvky, například těžké kovy, které z jehlic putují dále do půdy. Podle charakteru podloží se pak mohou buď pevně zafixovat do půdních částic, nebo se rozpustit ve vodě a zapojit se do koloběhu látek v půdě. Tyto látky pak spolu s důležitými živinami mohou být přijaty kořeny dřevin a podhoubím hub, nebo se naopak mohou proplachovat a být zdrojem kontaminace podzemních vod,“ vysvětluje Radek Novotný z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a dodává, že jednou z nejvýznamnějších dřevin, která má vysokou schopnost zachytávat látky z ovzduší je smrk.

„Bohužel u nás panuje negativní představa o smrku, že pouze okyseluje prostředí a postupně přispívá k degradaci lesních půd. Ale je to dané právě tím, že je to stálezelená dřevina, která čistí vzduch celoročně. Díky obrovskému povrchu jehlic je jeho schopnost zachytávat a čistit vzduch opravdu enormní. V porovnání s opadavými dřevinami, které podobně zachytávají látky z ovzduší jen během jejich vegetační sezóny, je rozdíl několikanásobný. A proto v porostech, kde je větší zastoupení takto stálezelených dřevin, je potom vstup potenciálně rizikových látek do půdy výrazně vyšší,“ doplňuje Radek Novotný.

Vědci odeberou přibližně 500 vzorků v přesně vytipovaných lokalitách na polesí Vápenná a Domašov, které vyhodnotili jako nejvhodnější oblasti pro získání objektivních výsledků.

„Vzorky půdy sbíráme na místech, která nesmí být ovlivněna podložím či jinými faktory, než jsou právě imisní spady. Na vybraných lokalitách odebíráme vždy v několika bodech zhruba půl litru vzorku hrabanky a svrchní minerální půdy, kde jsou předpoklady nejvyšších koncentrací potenciálně nebezpečných látek získaných z imisí. Tyto vzorky pak putují k analýzám do laboratoře,“ popisuje proces sběru vzorků Martin Valtera z Mendelovy univerzity v Brně.

Vzorky půdy však nejsou jediné, které putují k analýzám do laboratoře. Vědci zároveň zkoumají také přítomnost potenciálně rizikových prvků v jedlých houbách, jejichž prostřednictvím se mohou tyto prvky dostávat do potravinového řetězce lesní zvěře i k houbařům. Houby kvůli své schopnosti dobře přijímat látky z půdy mohou být při pravidelné konzumaci v dlouhodobém horizontu zdrojem zdravotních obtíží.

„Po převozu do laboratoře houby nejprve důkladně očistíme, vysušíme a poté nameleme. Následně probíhá mikrovlnný rozklad vzorků v lučavce královské. Takto připravené vzorky jsou analyzovány pomocí atomového absorpčního spektrometru, který změří jejich přesné prvkové složení. Zaměřujeme se především na těžké kovy, zejména na měď, kadmium, zinek a olovo. Některé z těchto prvků jsou pro nás esenciální. To znamená, že je potřebujeme přijímat, aby naše tělo správně fungovalo, například zinek a měď. Nicméně i tyto prvky, stejně jako např. kadmium nebo olovo, mohou v nadměrných koncentracích způsobovat zdravotní problémy. Některé těžké kovy jsou také karcinogenní. Pokud bychom našli v houbách extrémní hodnoty, měli bychom houbaře upozornit, že není vhodné, aby houby v rizikových oblastech sbírali a konzumovali je pravidelně,“ vysvětluje Václav Pecina z Vysokého učení technického v Brně a komentuje předběžná zjištění: „Doposud získané výsledky naznačují, že problematické může být zejména kadmium, které ve sledovaných houbách pravidelně překračuje uznávané hygienické limity. Právě kadmium je přitom řazeno mezi nejtoxičtější těžké kovy. Avšak konkrétní výsledky budeme mít až po ukončení studie.“

Vědci dále upozorňují na to, že i v oblastech působících opravdu panensky, může docházet ke kontaminaci v důsledku atmosférického znečištění, které může putovat na značné vzdálenosti. Zde jde především o průmyslové imise z Ostravska a z průmyslových oblastí Polska, zdroje znečištění mohou být ale také v oblasti Pardubicka nebo Královéhradecka.

Ačkoliv se studie zaměřuje primárně na výskyt těžkých kovů v houbách, okrajově se vědci zabývali také potenciálním znečištěním podzemních vod.

„Měření vody je velmi problematické u ploch, které nemají jasně dané hranice. Jsme schopni docela dobře na úrovni povodí, což jsou hydrologicky uzavřená území s jedním závěrným profilem, stanovit množství vody, co naprší a kolik jí odchází. Na dílčích vybraných plochách uvnitř porostů je to značně obtížné. Proto je naše vize taková, že definujeme povodí, do nichž spadají konkrétní odběrná místa, a v jejich vodním toku budeme odebírat vzorky vody, které porovnáme s bodovým znečištěním v půdě. S pomocí hydrologických modelů můžeme poté stanovovat vodní bilanci a dokonce i určité ukazatele kvality vody. Jednoduše řečeno, jsme schopni do těchto modelů zadat zjištěné bodové znečištění a tento program je schopný nám zrekonstruovat přibližný model šíření látek celým územím,“ vysvětluje Jan Deutscher z Mendelovy univerzity v Brně.

Dva roky trvající výzkum, který podpořila Technologická agentura ČR, probíhá ve spolupráci se společností Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, která kromě lokalit k výzkumu poskytla i potřebné informace a personální podporu.

„Arcibiskupské lesy a statky Olomouc hrají v tomto výzkumu stěžejní roli, protože poskytly svou znalost prostředí a personál, který s námi v lese spolupracuje a pomáhá při výzkumu i odběrech. Znalosti a zkušenosti lidí, kteří se zde pohybují prakticky denně, jsou pro nás nesmírně důležité,“ říká David Juřička z Mendelovy univerzity v Brně a na závěr dodává, že Arcibiskupské lesy a statky Olomouc budou doslova nositeli zjištěných výsledků. „Lesníci se zavázali zjištěné výsledky také využít a aplikovat, aby dosáhli zlepšení životního prostředí.“

Kontakt: novotny@vulhm.cz,  alsol@alsol.cz

Zdroj: Tisková zpráva Arcibiskupských lesů a statků Olomouc

Ilustrační foto: archiv jednotlivých organizací