Divoká prasata jsou zvědavá a hravá, občas hladová, a škodí v lesích

Prase divoké je původním evropským druhem, který v současné krajině střední Evropy nachází příhodné podmínky pro život a v souvislosti s globální klimatickou změnou a absencí predačního tlaku velkých šelem jsou u něj silně omezeny přirozené regulační mechanismy. Vysoká početnost prasat vede k řadě závažných ekonomických, biologických i sociálních důsledků.

Foto: prase divoké při vyrývání sazenic listnáčů, archiv VÚLHM

V posledních letech přibývají v lesích oblasti, kde početné populace prasat významně ovlivňují úspěšnost obnovy lesních porostů a působí značné ekonomické ztráty.

Škody na lesních porostech způsobené prasaty divokými v ČR v roce 2019 dosáhly výše 75 mil. Kč. V této částce je však zahrnuta pouze hodnota sadebního materiálu. Skutečná škoda, která zahrnuje i ztrátu dřevoprodukčních a dalších funkcí lesa, zbytečně vynaložené náklady na zalesnění a ochranu sazenic je proto ještě výrazně vyšší.

Prasata ve vyšší početnosti mohou během zimy zkonzumovat veškerý opad atraktivních semen, a tím znemožnit přirozenou obnovu porostů. Další škody na porostech vznikají okusem mladých jedinců a odíráním kmenů a kořenových náběhů a významné jsou i nepřímé škody v lesích, jako poškozování oplocení či výsadeb, povrchu lesních cest apod.

S ohledem na aktuální kolaps smrkových porostů ve střední Evropě a nutnost obnovy lesů na obrovských plochách roste i význam dalšího škodlivého působení prasete, kterým je systematické likvidování vysázených sazenic. Mladé stromky jsou nejzranitelnější během prvních pár let po výsadbě.

Foto: detail účinného, ale drahého drátěného oplocení s dřevěnými ráhny proti prasatům, archiv VÚLHM

Toto chování prasat je sice známé dlouho, ale prakticky se nevyskytovalo a teprve v posledních letech se místy objevilo ve značném rozsahu. Prase se tak přiřadilo k dalším faktorům komplikujícím obnovu porostů, jako je snížená životaschopnost sazenic vlivem nedostatku srážek, vymrzání či okus přežvýkavci.

Prasata škodí nejčastěji na čerstvě vysázených sazenicích, které vytahují nebo vyrývají a někdy na nich okusují kořeny a jindy je nechávají ležet bez toho, že by se jimi živila.

Vzhledem k obtížné predikci rizika poškození a neexistujícím metodám ochrany je důležité objasnit faktory, které prasata k poškozování sazenic motivují a vyzkoušet možnosti ochrany výsadeb s cílem omezit dopady chování prasat na lesní ekosystémy.

Studiu tohoto problému se věnovali vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i., a Mendelovy univerzity v Brně. Na základě získaných poznatků zpracovali pro praxi Metodiku preventivních opatření proti škodám prasetem divokým na sazenicích dřevin.

Cílem jejich práce bylo analyzovat faktory, které ovlivňují riziko poškozování výsadeb dřevin prasetem divokým a navrhnout prakticky uplatnitelné způsoby preventivních a ochranných opatření.

Metodika se zabývá také zhodnocením aktuálního významu těchto škod, popisem chování prasat při poškozování dřevin, dynamikou vzniku škod v průběhu roku a vlivy prostředí, jež riziko vzniku škody zvyšují.

Součástí metodiky jsou návody na opatření, které účinně snižují riziko vzniku škody, včetně ekonomického zhodnocení a rentability.

Foto: paseka s podrceným klestem, kde je viditelné rytí od prasat, a výsadba ošetřená repelentem s karbidem vápníku na stejné ploše, archiv VÚLHM

Vědci zjistili, že škody působené prasaty na výsadbách mají dvě hlavní příčiny – hlad a zvědavost či hravost.

V prvním případě jde prasatům o získávání potravy, kdy sazenice využívají jako nouzový zdroj živin. Škody tak vznikají z hladu černé zvěře, která sazenice vytahuje či vyrývá a konzumuje kořeny i se substrátem.

Takto poškozené sazenice mají ukousané kořeny, které prasata důkladně rozžvýkají a posléze vyplivují zbytky na půdní povrch v blízkosti jamky. Jedná se o méně častou příčinu poškození, ke které dochází pouze v omezené míře. Tyto škody nejčastěji vznikají na konci zimního období a na jaře, kdy jsou omezeny ostatní zdroje potravy.

Druhý typ poškození vzniká z přirozené vlastnosti prasat prozkoumávat půdu v kombinaci s jejich zvědavostí a hravostí (škody necílené). Takové chování se může objevovat kdekoliv a vůbec nezáleží na tom, zda mají prasata nadbytek či nedostatek potravy.

Nejčastěji se s tímto typem setkáme těsně po výsadbě, kdy prasata jdou prozkoumat čerstvě nakypřenou půdu. V tomto případě je sazenice více méně nezajímají a škody vznikají zejména tak, že je při prorývání nakypřené půdy mimoděk vyryjí a nechají nepoškozené ležet.

Foto: lokalita ošetřená práškovým repelentem na bázi karbidu vápníku, archiv VÚLHM

Vědci v metodice na základě poznání mechanismu motivace prasat k takovému chování objasňují faktory, které riziko škod ovlivňují, a navrhují preventivní opatření, jež mohou riziko škod významně snížit.

Dalším aspektem, který se díky řešení projektu podařilo objasnit, je fakt, že vyrývání sazenic lesních dřevin prasetem divokým nemá souvislost se substrátem ani způsobem pěstování. Důvodem rytí není ani samotný kořenový systém, jelikož vysazené vrbové proutky byly poškozovány více než klasické sazenice.

V lesnické praxi se dosud tento typ poškození neřešil zejména z důvodu jejich malého a těžko předvídatelného rozsahu. Občasné vyrytí sazenic bylo za snesitelných nákladů napravováno a nebylo potřeba hledat a provádět nějaká speciální opatření. Z toho důvodu byl tento problém opomíjen a chybí jak podrobná analýza příčin tohoto chování prasat, tak návody na praktické kroky, jak škody omezovat.

Navrhovaná metodika tuto mezeru zaplňuje a dává lesnickým podnikům nástroj, s jehož pomocí je možné zvolit vhodný postup pro snížení ztrát způsobených prasaty na výsadbách lesních dřevin.

Zásadní inovací je navržení nových repelentních přípravků obsahujících karbid vápníku, které se vyznačují vysokou účinností, snadnou aplikací a příznivou cenou.

Foto: aplikace 30 g přípravku na bázi karbidu vápníku na povrch půdy do oblasti kořenového krčku vysazených rostlin (experimentální plochy na lesních majetcích), archiv VÚLHM

Vědci ověřili účinnost samotného karbidu při doporučené dávce 30 g na jednu sazenici, případně využití hnojiv obsahujících karbid při dávkování účinné látky 30 g na sazenici. Hnojiva vedle repelentního účinku navíc zlepšují půdní podmínky, které jsou pro růst sazenic lesních dřevin zásadní.

Metodika vznikla v rámci řešení projektu „Nástroje a opatření pro minimalizaci poškozování kořenů školkařských výpěstků po výsadbě prasetem divokým“ (TH04030444).

Metodika preventivních opatření proti škodám prasetem divokým na sazenicích dřevin je ke stažení zde.

Autoři metodiky: Ing. Vlastimil Skoták, prof. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Ing. Jarmila Nárovcová, Ph.D., Ing. Václav Nárovec, CSc., Ing. Dušan Kacálek, Ph.D., Ing. Milan Coufal, Ing. Ivo Machovič

Připravil Ing. Jan Řezáč, e-mail: rezac@vulhm.cz