ING. VRATISLAV DUŠEK, CSc. (18. 11. 1924 Topolčianky, † 31. 3. 1997) absolvoval v r. 1952 Lesnickou fakultu ČVUT v Praze a nastoupil do VÚ Opočno. Na stanici se zaměřil na školkařství. Zabýval se zaváděním nových technologií pěstování sadebního materiálu lesních dřevin, zejména intenzivními postupy na základě studia ekologie a s využitím experimentální rhizologie juvenilních stadií dřevin. V roce 1964 vypracoval kandidátskou disertaci Pěstování sazenic buku a borovice s bohatým kořenovým systémem podřezáváním kořenů. Dlouhá léta vedl oddělení lesního školkařství a zalesňování. Poskytoval rozsáhlou poradní činnost, při které úzce spolupracoval s rezortním ministerstvem. V roce 1970 zpracoval s kolektivem obsáhlou publikaci Moderní lesní školkařství. Revidované vydání pod názvem Lesní školkařství – základní údaje připravil v roce 1997. (Doplňující informace …)
PROF. ING. JOSEF FANTA, CSc. (3. 7. 1931 Kolín) po absolvování Lesnické fakulty ČVUT v Praze nastoupil v roce 1954 do Výzkumné stanice v Opočně. Zde řešil především otázky přirozené obnovy, pěstební techniky a omezení škod při těžbě a přibližování dřeva v podrostním hospodářství. V roce 1969 vypracoval kandidátskou disertaci Prostředí a růst nárostů jedle a smrku v podrostním lese ve skupině lesních typů Fageto-Abietum nižšího stupně (A. Zlatník). V r. 1963 přešel na Správu Krkonošského národního parku. V roce 1977 z Československa emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval v Institutu pro výzkum lesa a krajiny a později jako vysokoškolský profesor na Univerzitě v Amsterodamu (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě ve Wageningenu (obor ekologie lesa). Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) spoluorganizoval v 90. letech minulého století v České republice výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku. V roce 2007 obdržel od ministra Martina Bursíka prestižní Cenu ministra životního prostředí za rok 2006, a to za celoživotní přínos ochraně přírody a vědecké ekologii. Od Nadace Partnerství dostal v roce 2015 Cenu Josefa Vavrouška. Na domácích i zahraničních univerzitách externě přednáší studentům přírodovědeckých oborů své zkušenosti s pěstováním lesa a soudobé poznatky z krajinné ekologie, ochrany životního prostředí a z příbuzných oborů. V září 2020 vyšly názory profesora Josefa Fanty, týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu, v souhrnné publikaci „Josef Fanta, ekolog lesa a krajiny“ (ISBN 978-80-88286-14-1; Edice Osudy, vydává Radioservis 2020; www.radioteka.cz).
ING. LUDĚK CHROUST, CSc. (22. 2. 1928 Jaroměř, † 27. 4. 2017 Opočno) po absolvování Pilařské a dřevařské školy v Hranicích nastoupil v roce 1952 na VÚ Opočno. Během zaměstnání vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (1961). Zabýval se porostní výchovou borovice, smrku a dubu navíc s ohledem na ekologii výchovných sečí. V roce 1978 vypracoval kandidátskou disertaci Význam ekologického účinku výchovných sečí pro racionalizaci výchovy borových porostů. Výsledky svých celoživotních výzkumů zhodnotil v obsáhlé monografii Ekologie výchovných sečí (1997). V roce 1990 odešel do důchodu a na stanici působil jako konzultant.
ING. ZDENĚK KADLUS, CSc. (19. 1. 1923 Přelouč, okr. Pardubice; † 28. 10. 2010 Hranice na Moravě) absolvoval ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze (1948). V Opočně pracoval od roku 1955 do roku 1971. Zabýval se problematikou přeměn smrkových monokultur, přirozenou obnovou v horských oblastech a přírodními rezervacemi. V roce 1965 zpracovala kandidátskou disertaci Struktura a vývoj přirozeného zmlazení smrku, jedle a buku v Jeseníkách a v Orlických horách. V roce 1971 odešel na Střední lesnickou školu v Hranicích, kde působil jako odborný učitel, a po odchodu do důchodu (1984) jako externí učitel až do roku 1993.
ING. KAREL KAŇÁK, CSc. (3. 9. 1922 Plzeň, † 10. 2. 2007 Zruč – Senec) vystudoval v letech 1946 – 1950 ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Po ukončení studia působil na téže škole jako odborný asistent. V r. 1951 nastoupil do VÚ v Opočně a v r. 1962 přestoupil v rámci VÚLHM do útvaru biologie a šlechtění dřevin na pracoviště Plzeň-Bolevec. V r. 1989 odešel do důchodu. V Opočně se zabýval problematikou proveniencí borovice. V roce 1960 vypracoval kandidátskou disertaci Hospodaření v borových porostech šlechtitelským výběrem. V Bolevci u Plzně založil v r. 1956 sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus (Arboretum Sofronka), kterou nyní spravuje jeho syn.
ING. THEODOR LOKVENC, CSc. (27. 10. 1926 Náchod, † 15. 2. 2013 Opočno) absolvoval Státní vyšší lesnickou školu v Písku (1948). Od roku 1950 pracoval jako vedoucí polesí Lesního závodu Broumov a v r. 1951 přešel do VÚ v Opočně. Dálkově vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze (1957 – 1963). V roce 1965 vypracoval kandidátskou disertaci Některé biologické podklady zalesňování alpínské oblasti Krkonoš. Zabýval se zejména problematikou zalesňování v horských oblastech (především v Krkonoších), biologií a zaváděním obalené sadby, kvalitou sadebního materiálu a diferenciací zalesňování. Po odchodu do důchodu v roce 1990 působí jako konzultant a příležitostný externí člen řešitelských kolektivů VS Opočno. (Podrobněji …)
ING. VÁCLAV MAREŠ, CSc. (25. 5. 1935 Opočno, † 14. 4. 2019 Opočno) byl synem Václava Mareše st., spolupracovníka Hugo Koniase na velkostatku Opočno a od r. 1952 i ve Výzkumné stanici. Ing. Mareš absolvoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze v r. 1958. Po několikaletém působení v Lesprojektu v Hradci Králové nastoupil v r. 1964 do Výzkumné stanice v Opočně. Zabýval se přirozenou obnovou, převody a přeměnami lesních porostů zejména na lesním hospodářském celku Opočno. V roce 1979 vypracoval kandidátskou disertaci Vliv obnovních sečí na produkci obnovovaných porostů ve stupni smrkobukovém a bukosmrkovém. Do důchodu odešel v r. 1994. Byl hrdým opočenským rodákem a patriotem.
ING. PAVEL MATOUŠEK (30. 6. 1906 Zdislavice, † 20. 1. 1963) absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Byl zaměstnán u Státních lesů mimo jiné i na Podkarpatské Rusi. Po válce pracoval na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství, odkud v roce 1951 přišel do VÚ v Opočně. Zabýval se otázkami lesního semenářství, které měl v pracovní náplni již na ministerstvu. Sestrojil Matouškovu trhačskou soupravu ke sběru semen ze stojících stromů, kterou později zdokonalil a podílel se na jejím zavádění do lesnické praxe.
ING. JIŘÍ MOTTL, CSc. (4. 11. 1922 Vlachovo Březí, okr. Klatovy; † 13. 12. 2012 Uherské Hradiště) ukončil ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze v r. 1949. V roce 1951 byl jmenován ředitelem nově založeného Výzkumného ústavu pro pěstování lesů, semenářství a školkařství v Opočně s pověřením tento ústav vybudovat. Zastával současně funkci vedoucího kolektivu pěstování topolů, které představovalo jeho hlavní odborné zaměření. V roce 1964 zpracoval kandidátskou disertaci Pěstování topolů na různých stanovištích v podorlické oblasti. V roce 1961 přešel do Výzkumné stanice VÚLHM v Uherském Hradišti – Kunovicích, kterou řadu let vedl, a kde pokračoval ve výzkumu a praktickém pěstování rychlerostoucích dřevin až do odchodu do důchodu v r. 1987. Byl mimo jiné také dlouholetým členem redakční rady časopisu Včelařství.
DOC. ING. VLADIMÍR PEŘINA, CSc. (20. 6. 1927 Bratislava, † 16. 5. 1990 Opočno) po vystudování Státní vyšší lesnické školy v Písku v roce 1948 absolvoval v r. 1952 na Lesnické fakultě ČVUT v Praze. Jako řádný aspirant nastoupil do Výzkumné stanice v Opočně ke školiteli Hugo Koniasovi. V roce 1956 byl jmenován do funkce vedoucího Výzkumné stanice, kterou vykonával až do své smrti v r. 1990. V r. 1958 obhájil disertaci Přeměny borových monokultur na plístocenních terasách. K dalším tématům jeho výzkumů patřily otázky hospodářských způsobů a obnovy lesa v ekologickém pojetí a problematika víceúčelového obhospodařování lesů. V r. 1987 byl na návrh Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky (Kostelec nad Černými lesy) Vysoké školy zemědělské v Praze jmenován docentem pro obor zakládání a pěstování lesa. (Biografické podrobnosti … ve vzpomínce Gustava Novotného).
ING. JAROSLAV TOMAN, CSc. (6. 4. 1928 Česká Bělá) absolvoval po studiu na Pilařské škole v Táboře Lesnickou fakultu ČVUT v Praze (1952). Na Výzkumné stanici v Opočně pracoval od roku 1954 do roku 1967. V letech 1961 – 1965 studoval na Lesotechnické akademii v Leningradě v bývalém Sovětském svazu, kde po obhájení disertace tématicky zaměřené na zvláštnosti zalesňování a fyziologii dřevin získal titul kandidáta věd. Zabýval se technologií ruční výsadby a zalesňováním mrazových kotlin. Později odešel do zahraničí. Působil v Jugoslávii, Íránu a nakonec v Kanadě.
PROF. ING. VLADIMÍR TESAŘ, CSc. (13. 7. 1933 Němčice, okr. Blansko) absolvoval v r. 1955 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Po krátké praxi u Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů nastoupil v r. 1957 do Výzkumné stanice v Opočně. Záhy se orientoval na výzkum vlivu znečištění ovzduší na les. Na toto téma zpracoval také kandidátskou disertační práci Studie o účinku kysličníku siřičitého v ovzduší na porosty smrku (1969). Významně přispěl k řešení problematiky imisních škod v lesních porostech v Jestřebích horách na Trutnovsku a později v Krušných horách. Jeho úzká spolupráce s lesnickou praxí při realizaci pěstebních a melioračních opatření minimalizujících dopad imisí na lesní porosty vyústila v založení demonstračního objektu Broumov. V r. 1986 odešel na Lesnickou fakultu VŠZ v Brně jako pedagogický pracovník katedry pěstění lesů.
ING. VLADIMÍR ZAKOPAL, CSc. (14. 8. 1912 Hudlice, † 18. 1. 2000 Hořice) absolvoval v roce 1936 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1939 byl přijat na velkostatek Colloredo-Mansfelda v Opočně, kde od r. 1941 zastával funkci vedoucího polesí. Spolupracoval s Hugo Koniasem, v r. 1948 byl jmenován jeho zástupcem. Prosazoval přírodě blízké způsoby hospodaření, zejména výběrné hospodářství, pro něž poskytoval rozsáhlou poradní činnost. Od roku 1951 pracoval ve výzkumné stanici v Opočně, na pracovišti Dřevíč na Křivoklátsku. V této oblasti řešil zalesňování kalamitních holin a obnovu porostů s dubem a bukem. Po návratu na opočenskou stanici v r. 1957 pokračoval ve studiu a realizaci převodů hospodářství pasečného na výběrné. V roce 1959 zpracoval kandidátskou disertaci.
* * *
Primární (použitý) pramen:
Výzkumná stanice Opočno. Přehled publikační činnosti 1951 – 2000. Sest. F. Šach a kol. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 2001. 156 s. – ISBN 80-86461-14-9.